Test Aprilia Caponord 1200 Rally: v plné polní

Publikov�no: 25.9.2016

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

David Siegl

Italové se nezapřou. Ať už osedláte jakýkoliv jejich stroj, vždy tam najdete špetku sportovnosti. Caponord v plné polní není výjimkou.

Naše Aprilka je s ochranným rámem, dvojicí mlhovek a postranními kufry připravena objet svět. Tahle verze Rally má ve standartu i vyhřívané rukojeti, tempomat a navrch se přihodila semiaktivní elektronika na podvozku. Takže balím nejnutnější věci do dvou 33 litrových kufrů a razím přes celou republiku.

Designově nebudu dlouze chodit kolem horké kaše. Italský styl tu na vás dýchne z každého detailu. I tím, že je motorka v našich končinách neokoukaná, budí zkrátka větší pozornost. K tomu už jen rozsvítíte mlhovky, a není potřeba si důrazněji vynutit vyklizení rychlejšího pruhu na dálnici. Respekt z této motorky čiší z dálky. Přední část obstojně chrání i postavy lehce nad 180 centimetrů. Mechanismus nastavení výšky plexi lze pak upravit i za jízdy několika pohyby.

Sedlo je velmi prostorné i pohodlné, a neprosedí se ani po čtyřista kilometrech na jeden zátah. Když do něj naskočíte, zjistíte, že je poněkud vysoko, najednou se jakoby nemůžete zbavit dojmu, že bude jízda těžkopádnější než je obvyklé. Stačí ale vzít do rukou pěkně široká řídítka a hned máte lepší pocit. Jedničku zařadíte s příjemným cvaknutím a přesnou odezvou. Rozjezd je takřka sametový a ihned to ve vás vyvolá velkou důvěru. Přeci jen řidič pod 180 centimetrů si na místě s motocyklem nebude tak jistý, jako vyšší jedinci. Při mé výšce 178 centimetrů mám na místě jednu nohu na zemi a to ještě na špičce. Druhé noze zbude už jen položit se volně na stupačku, na zem nemá šanci dosáhnout ani náhodou. Manipulace je ale snadná a i díky širokým řídítkům víte, že kufry prostě nemůžete trknout ani v užších místech. Tam kde strčíte čumák, protáhnete i zadek.

Palubní přístrojovka je povedená co se týká designu i množství informací, které poskytne. Chvíli sice musíte tápat, co a jakým ovladačem nalistovat, ale za jeden den to vše dostanete do ruky, respektive do palce levé ruky. Odezva po stisknutí jakéhokoli ovladače je pomalejší, ale ani to nebudete považovat za negativum. Jediné co mi mrzí je obsluha tempomatu, která není vyloženě krkolomná, ale u jiných výrobců to vyřešily snadněji. Zkrátka aktivování vyžaduje podržet tlačítko tempomatu po dobu asi tří sekund, což sebou nese jisté přehmátnutí plynové rukojeti. Pokud totiž jedete po dálnici - což se u navolení tempomatu předpokládá, tak palec ruky by člověk musel vykloubit aby to svedl bez změny polohy dlaně na plynu. Jakmile však máte přehmátnuto, potrdíte už jen další stisknutím rychlost a dál vás nic neruší.

Blastry kryjou ruce velmi dobře a byť je to drobnost, s ohledem na ostatní vychytávky, tak v teplotách pod deset stupňů je budete kvitovat. I jejich samotné zpracování je skvělé a navíc jsou vyztužené hliníkovým rámem. Na dálnici vás nemá tedy co vyvézt z míry. Motorka drží stabilitu velmi dobře a limitující jsou jen širší řídítka, která na nerovnostech lehce zakmitají. Nekoná se však žádné drama, jde jen zkrátka o to, že čím více máte dobrou páku do zatáček, tím víc se vám to vrátí na dálnici. Proto se spolehněte, že jakmile sjedete z dálnice, budete se bavit ještě víc.

Už v prvním oblouku poznáte, že se Caponord nejen velmi dobře ovládá, ale nechá se i hodně dobře naklopit do zatáčky. Zatočení je uvolněné, vůbec není rovno hmotnosti a vysoké pozici jezdce. Takhle dobře se ovládají sportovní naháče, ale rozhodně ne cestovní endura. Tady má Aprilia hodně navrch a troufám si říct, kdo vyloženě netouží po motocyklu na projetí půlky světa, měl by sáhnout po téhle strojovně. Tisíckrát mu to vrátí právě ve dnech, kdy nejedete na jih Itálie, ale jenom se přesouváte do práce a podobně. Lehkost s jakou touží projet každý vingl je skvělá, a tak když už dorazíte do vaši oblíbené destinace, máte v tu ránu v podobě Caponorda i hodně zábavný bajk na projetí okolí.

Co se týká motoru, tak někteří zašli ve svém tvrzení na něj tak daleko, že jde o derivát Aprilie 1100 V4 Tuono, jejíž test si můžete přečíst zde. Jasné, že koncepce motoru je jiná, kde se potkává véčkový čtyřválec se zdejším klasickým dvouválcem do V. Jde ale spíš o to, jak na vás působí během jízdy. Síly má narozdávání, to je jasný, už když si přečtete maximální výkon. Ale síla, s jakou se dere ven z motoru, to je to co připomíná překoňovanou bestii z geny ze superbiku RSV4. Menší ucukané dávkování výkonu v dolním spektru otáček, je s ohledem na koncepci motoru takřka nevyhnutelné. Je jasné, že takto silný dvoubuch zkrátka bude žádat své a proto tedy pod čtyřmi tisíci otáčkami potřebuje vaši pozornost a hlásí se o slovo vibracemi. To není proti ničemu, alespoň víte, že musíte taky trochu spolupracovat.

Proto tedy nařadíte vyšší nebo menší kvalt, který zacvakne s přesností. Ne vždy jste však plně soustředěni, a tak není problém navolit falešný neutrál a to zejména pokud není řidič rázný levou nohou. To vaše pravá noha občas pocítí teplo z motoru, které sálá z podsedačky, ale když neuvíznete na dálnici v koloně ve třiceti stupních, nejde o nic důležitého. Brzdová sada Brembo se pak do akce vrhá tak jak jsme zvyklí, takže ihned s jistým zakousnutím a po celou dobu brzdícího manévru víte na páčce kolik síly dávkujete.

Aprilia Caponord 1200 Rally nemá vyloženě slabé místo. Líbí se mi její charakter sportovce, který ukazuje kdykoli jí k tomu pobídnete. Manipulace je příkladná a to jak na volném prostranství, tak v těsném provozu. Spotřeba je sice u Aprilie tradičně vyšší, ale na dálnici a na okreskách v tempu do 130 km/h si neřekne o víc jak šest litrů.

Technické údaje

Motor: kapalinou chlazený vidlicový dvouválec se čtyřmi ventily na válec, DOHC. Vrtání a zdvih 106 x 67.8 mm, zdvihový objem 1197 ccm, kompresní poměr 12,5:1. Největší výkon 92 kW (128 k) při 8000 1/min, největší točivý moment 115 N.m při 6800 1/min. Elektronické vstřikování Keihin, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem, hydraulicky ovládaná vícelamelová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Ocelový trubkový rám. Přední vidlice upside-down, průměr nosníků 43 mm, zdvih 167 mm. Zadní kyvná vidlice s centrálním asymetricky uloženým tlumičem, zdvih 150 mm. Brzdy kotoučové, vpředu dvojitá o průměru 320 mm, čtyřpístkové radiálně uložené třmeny. Vzadu jednoduchá o průměru 240 mm s jednopístkovým třmenem, systém ABS. Kola hliníková litá. Pneumatiky 120/70 ZR17 vpředu a 170/60 ZR17 vzadu. Rozvor 1575 mm, výška sedla nad zemí 840 mm, provozní hmotnost 275 kg. Objem palivové nádrže 24 litrů.

Cena vč. DPH: 439 990 Kč