Test KTM 1050 Adventure 2015: rakouská šlechtična

Publikov�no: 3.12.2015

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Každou sezonu se najde jeden testovací motocykl, který mě chytí za srdce a můžu o něm říct, že je to nejlepší bike sezóny. Cestovní enduro KTM 1050 Adventure jednoznačně patří mezi ně.

Už dlouho jsem si chtěla vyzkoušet některý z Adventure strojů rakouské stáje, ale mám jeden, pro mě dost zásadní problém. Nedosáhnu totiž na zem, z 1290 Super Adventure ani náhodou a z 1190 Adventure pouze na špičku a to při velkém náklonu motocyklu. A tak, když se na začátku roku objevila KTM 1050 Adventure zajásala jsem, konečně něco pro mě. Navíc doma vlastním úplně první model BMW F 800 GS, s nímž už mám něco najeto, tak jsem byla také zvědavá, jak souboj těchto dvouválců dopadne.

Pokaždé, když si jdu vyzvednout motocykl, tak ihned během prvního setkání vím, že to je ono nebo ne. Párkrát se mi stalo, jako třeba letos u Kawasaki Versys 650, že jsme si k sobě během testu našli cestu, ale většinou mě moje intuice nezklame. Tady to od prvního okamžiku brnělo kolem žaludku a já se těšila, jak si sednu za řídítka, brnknu na plyn, ucítím první chvění motoru, zařadím kvalt a vyrazím vstříc dobrodružství.

Vzhledově je 1050 oproti ostatním Adventure modelům střídmá a jednoduchá, ale to se mi na ní právě líbí. Vyniká tak její mohutná šíje, která plynule přechází ve štíhlý zadeček, na který je připevněn držák kufrů, který je zároveň spojen s madly pro spolujezdce. Ostře řezané rysy vás nenechají na pochybách, že to nebude nudné svezení. Zajímavě působí při pohledu zepředu přední světlomet, který je ve spodní části lemován LED diodami. Musím podotknout, že velmi dobře svítí a pokud si v noci dáte dálková světla, vidíte téměř jako za bílého dne. Sympatická je i koncovka výfuku, nepatří zrovna mezi menší kusy, ale u tohohle motocyklu neurazí, tak nějak k němu patří. Je tu však jedna zásadní věc, kterou u tohohle stroje postrádám, je to centrální stojan, který by měl být dodáván již v základu. Motocykl má sekundární převod řešen řetězem a jeho údržba by tak byla díky centrálu snazší a jednoduší.

Nejsme tady od obdivování, ale od ježdění a tak sedám na sedlo, které si mě svým vykrojením ihned získává. Nastává můj klasický problém, při své výšce 174 cm opět stojím na špičce, ale naštěstí je motocykl jen v mírném náklonu, takže se to dá zvládnout. Řešila jsem možnost nižšího sedla, jak to mám u mého bavoráku, ale tady to nelze. Výrobce nabízí kit pro snížení výšky, ale v podstatě by to bylo na úkor zadního tlumiče a jízdních vlastností a to byste přišli o to nejlepší, co vám tento bike nabízí.

Nastavuji si zrcátka, ze kterých je dobře vidět, ale přece jenom by si 1050 zasloužila nějaké ostře tvarované, tyhle kulaté mi k ní moc nesedí. Ihned si také snižuji výšku plexi. Jde to pohodlně, povolíte dva šrouby, nastavíte výšku jak potřebujete, utáhnete a můžete hned pokračovat v jízdě, aniž byste museli slézt ze sedla. Řídítka jsou široká tak akorát a motocykl se s nimi velmi dobře vede, uvítáte to hned při prvním průjezdu zatáčkou. Ruce máte proti větru chráněny plastovými kryty a pokud by vám přece jenom byla ještě zima, můžete si zapnout vyhřívání. Hřeje téměř okamžitě a už první stupeň topí až až.

Otáčím klíčem, tisknu startovací tlačítko na pravé rukojeti a tetelím se blahem. Zatraceně, ten motor úžasně vibruje a z koncovky se line hlubší dunivý zvuk, už teď vím, že to svezení bude zatraceně rychlé a nezkrotné. Se startem motocyklu na mě zároveň zamrká digitální displej. Je rozdělen na tři části. Uprostřed dominuje analogový otáčkoměr, po pravé straně je digitální displej, kde se zobrazuje zařazený kvalt, rychlost, hodiny, stav nádrže a teploměr. To levý displej je vlastně malý počítač, který ovládáte tlačítky na levé rukojeti. Můžete si tu nastavit jednotlivé jízdní režimy, na výběr máte čtyři, Sport, Street, Offroad a Rain. Dále tu vidíte dojezd na nádrž, okamžitou a průměrnou spotřebu nebo třeba měření jednotlivých tripů či venkovní teplotu.

Cvak, klap, jednička zapadla jako po másle a po pár metrech jízdy mířím na mou oblíbenou trasu, kde není nouze o zatáčky všeho druhu, utahovačky, táhlé na kolínko i pár esíček by se tu našlo. Než tam však dojedu musím absolvovat asi třicetikilometrový úsek silnice, kde jsou koleje vyjeté jak od traktoru a kde o nějakou tu díru není nouze. Jsem zvědavá, jak se s tím podvozek popere. Tedy hned na úvod prásknu, že naprosto dokonale. Mám tam nastavený jízdní režim Street a zdá se, že v kombinaci s WP odpružením vás koleje na silnici z míry rozhodně nevyvedou a to i když jedete svižněji. Ono totiž s touhle mašinou se ani nijak jinak jet nedá. Stačí jemně brnknout na plyn a vystřelíte jak žhavá střela. Naštěstí je motocykl vybaven jak systémem ABS, tak kontrolou trakce.

Nejhorší úsek mám za sebou a teď už mě jenom čeká motorkářský ráj a to doslova. Přepínám na režim Sport, ale upřímně, žádný citelný rozdíl oproti Streetu tu nepociťuji. Po pár minutách už jsme jako jedno tělo a jedna duše. Tak jako lítají kvalty nahoru a dolů, lítá i ručička na otáčkoměru. Občas na mě zabliká červené světlo omezovače, který vás nepustí za hranicí osmi tisíc otáček. Ani to nezkoušejte, červené tlačítko je pro vás výstrahou, jinak zafunguje elektronický omezovač a to by se vám mohlo vymstít. Brzdy Brembo jsou pořádně kousavé, zastavíte téměř na místě a pozor na ně, abyste nepřebrzdili a nevycestovali ze sedla ven. Fungují výborně.

KTMku můžete řídit podle hlasu vašeho srdce a zvuku motoru. Stačí pár kilometrů, abyste se navzájem poznali. Kapalinou chlazený véčkový dvouválec LC8 o zdvihovém objemu 1050 ccm pohání 95 koníků a ti jsou tak divocí, že kdyby je nedržel ocelový trubkový rám, tak se vám rychle rozutečou. Motor táhne už od třech tisíc otáček, jen si dávejte pozor, ať vám nespadnou níž, to se mu moc nelíbí a hned vám to dá najevo nepříjemným cukáním. Honem rychle podřadit a už to příště nedělej, rozumíme si? Tedy přiznám se, že krotit tuhle divokou a mrštnou kobylu, bylo skvělé, v zatáčce držela jak přilepená a občas jsem si už říkala, že tenhle náklon je její konec. Nebyl a naopak, asi by to dala ještě níž, ale nač pokoušet osud. Svezení na ní nemá chybu.

Dívám se na počítač a zjišťuji, že mi tahle ostrá jízda zvedla průměrnou spotřebu z 5,3 litrů na 7,4, ale ať, ten vyplavený adrenalin a to psychické i fyzické uspokojení mi za to stálo a je mi jasné, že zítra jedu zase. Každopádně 1050 je hlavně cestovní enduro, a tak musím vyzkoušet jízdu po dálnici. Vracím se tedy jinou cestou a domů to dorazím po autostrádě. Přiznávám, je to celkem fajn. Trochu víc na vás fouká, protože se přece jenom díky štíhlejší siluetě motocyklu nemáte kam schovat, ale aspoň, že si můžete zvednout větrný štít. Jízdní pozice je komfortní, sedlo je tvrdší, ale únavu nijak nepociťuji. Sedíte vzpřímeněji, ruce máte uvolněné, neležíte na nich vahou svého těla a jedete se vám příjemně. Při rychlosti 130 km/h se mi otáčkoměr usazuje na pěti tisících a průměrná spotřeba klesá pod pět litrů. To je dobrá zpráva hlavně pro ty z vás, kteří trávíte v sedle motocyklu celé léto a vyjíždíte někam na delší motodovolené. Dálniční přejezdy zvládnete hravě, vlastně celou dovolenou si v sedle tohoto divočáka rozhodně užijete.

Pozor však na vaši rychlost. KTMka táhne jak divá a rázem máte na tachometru cifru blížící se dvěma stům a vy ani nemáte pocit, že jedete takhle rychle. Doma u garáže na mě netrpělivě čeká partner a můj blažený výraz hovoří za vše. Nepotřebujete slova, aniž byste vyjádřili svoje pocity. Světýlka ve vašich očích a váš obličej hovoří za vše, a mně je jasné, že zítra jede on.

Pokud hledáte univerzální motocykl, se kterým si můžete užít adrenalinovou jízdu a zároveň pohodlně cestovat, tak jste tu doma. KTM 1050 má vynikající podvozek, jízdní vlastnosti, je plná energie a chuti k závodění. Myslím, že vás tohle endurko s dvouválcovým srdcem jen tak neomrzí.

Technické údaje

Motor: kapalinou chlazený dvouválec do V (75 stupňů). Vrtání a zdvih 103 x 63 mm, zdvihový objem 1050 ccm, výkon (typizovaný) 70 kW (94 k). Elektronické vstřikování.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem. Hydraulická spojka anti-hoppingová, šestistupňová převodovka.

Podvozek: trubkový rám z chrommolybdenové oceli. Přední vidlice WP upside-down, zdvih 185 mm. Zadní WP jednoramenná kyvná páka, zdvih 190 mm. Brzdy kotoučové Brembo, vpředu dvojitá o průměru 320 mm, čtyřpístkové radiálně uložené třmeny. Vzadu jednoduchá dvoupístkový třmen o průměru 267 mm, systém ABS. Rozvor 1560 mm, světlá výška 220 mm, výška sedla nad zemí 850 mm, suchá hmotnost 212 kg. Objem palivové nádrže 23 litrů.

Cena: 349 990 Kč