Test Moto Guzzi V85 TT: klasika plná emocí

Publikov�no: 3.5.2019

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Moto Guzzi V85 TT jsem si doslova zamilovala od prvního okamžiku a stejně tak i mé okolí. Není dokonalá, ale právě v té její nedokonalosti je ukryta její výjimečnost a krása. Umí být zábavná, milá, pohodová i trochu nazlobená, ale s každým ujetým kilometrem do vás pumpuje nespočet emocí a hlavně pocit, že řídíte opravdovou motorku, která má obrovské vnitřní charisma.

Už první setkání ve mě probudilo dost silné vzrušení, vlastně jsem ani pořádně nevnímala, co mi během předávání motocyklu říkali, tolik jsem toužila usednout za široká řídítka, otočit klíčem, nastartovat a nechat si projet tělem slastnou vlnu vibrací. Tedy jestli tam ty pověstné Moto Guzzí vibrace vůbec budou? Dvoubarevné žluto-bílé provedení Giallo Sahara s dominantním sytě červeným robustním rámem ještě více podtrhovalo retro vzhled V85 TT, nenásilně doplněný o moderní prvky, jako je TFT displej nebo LED osvětlení. Efektně vypadalo zejména předním světlo, kde si můžete nechat svítit jako denní světlo jen symbol Orla z Mandella.

Zkratka TT neznamená Tourist Trophy, jak byste možná předpokládali, ale Tutto Terreno a jasně vám říká, co je silnou parketou tohoto středního cestovního endura. V pohodlném perforovaném semišovým sedle s vyšitým logem Moto Guzzi s přehledem dáte stovky kilometrů na jeden zátah, ale i lehčí terén, kde oceníte, jak se snadno V85 TT vede a také nízko položené těžiště. Není to žádný sportovec, spíš poctivý svalnatý pracant. Svými proporcemi a celkovým vzhledem se mi hodí více pro muže než drobnou ženu, ale i ona ji zvládne snadno.

Měla jsem dvě menší obavy, a to jestli z motocyklu při své výšce 174 cm vůbec dosáhnu na zem, sedlo má Moto Guzzi ve výšce 830 mm a přišlo mi i docela široké a také, jestli se nebudu koleny dotýkat vytrčených válců motoru. Nestála jsem sice celou nohou na zemi, ale motocykl není tak vratký, jako třeba Ducati Multistrada 950. Rozplynula se i má další obava, válců jsem se vůbec nedotýkala a to ani při prudkém zabrzdění. Prostoru jsem před koleny měla ještě dost.

Posaz za řídítky je vzpřímený, lehce nakloněný dopředu, ale váhu na rukou vůbec nenesete, nohy máte pohodlně poskládány pod sebou. Digitální TFT displej se přizpůsobuje světelným podmínkám a je na něj dobře vidět i při plném poledním slunci. Zobrazuje veškeré potřebné informace pro vaši jízdu. Snadno se ovládá pomocí tlačítka umístěném na pravém řídítku. Po levé straně displeje je pod malou černou krytkou umístěný USB port.

Na ten okamžik, kdy poprvé nastartuji V85 TT se těším jako malé dítě na novou hračku. S prvními otáčkami se motocykl lehce otřese a mnou projedou příjemné vibrace. Jsou jemnější, než u modelů V9 Bobber a Roamer, které sdílejí s V85 TT stejný dvouválcový, vzduchem chlazený motor. Ten však pro tento motocykl prošel značnou úpravou a dostalo se mu několika vylepšení. Motor je tu naladěn na poklidnější styl jízdy, v rychlosti 60 km/h můžete klidně nechat zařazený šestý rychlostní stupeň a on s tím nebude mít vůbec žádný problém. Jen nečekejte, když dáte plný plyn, že 80 koní vystřelí jak závodní chrti. Celkově je ve spodních otáčkách motor línější a pokud chcete jet sportovnější jízdu, musíte si držet otáčky nad hranicí 4000. Má však mnohem rychlejší reakci na přidání plynu než u V9.

To, co ztrácí na své živelnosti vám bohatě vynahradí jízdními vlastnostmi. Každou projetou zatáčku si budete užívat na maximum. S neuvěřitelnou lehkostí se do ní V85 TT naklání, s naprostou přesností jede tam, kam potřebujete a nehne se ze zvolené stopy ani o píď. Přesto, že motocykl váží 229 kilogramů, vůbec to nevnímáte. Je stabilní i při velmi vysokých rychlostech. Podvozek má tužší naladění, pocítíte to asi nejvíc při projíždění větších nerovností, mně to však nevadilo, toto nastavení mi vyhovuje více. Přední a zadní tlumiče Kayaba disponují nastavitelným odskokem a předpětím a oba pracují se zdvihem 170 mm.

Převodovka má šest rychlostních stupňů, přičemž ty první čtyři jsou krátké, zbylé dva jsou spíše pro dálniční přesuny. Trochu mi tam chybělo při zařazení prvního stupně slyšitelné cvaknutí, tak nějak mi to k těm vibracím a k celkovému stylu motocyklu patří. Spojka jde lehce a její páčka stejně jako brzda je snadno nastavitelná ve čtyřech úrovních. Brzdy Brembo jsou dostatečně silné, mají okamžitý nástup, ale nejsou kousavé jako u supersportu a nemají tendenci tuhnout. Můžete se na ně kdykoliv plně spolehnout i při jízdě v terénu.

Do nádrže se vejde 23 litrů paliva, což vám bohatě vystačí na více než 450 kilometrů, tedy pokud nejede „ostrou pilu“ a po dálnici rychlostí více než 150 km/h. Já jsem měla dlouhodobou spotřebu rovných 5 litrů. Při dálničním přesunu jsem často používala tempomat. Snadno se aktivuje na levém řídítku a má nastavenou maximální rychlost na 175 km/h. Bez tempomatu z motocyklu vymáčknete něco málo přes 200 km/h, ale kromě toho, že vám razantně stoupne spotřeba, tak vás to v této rychlosti ani nebude bavit. Kromě tempomatu tu ještě máte elektronický plyn, kontrolu trakce a dvoukanálové ABS, obojí lze zcela vypnout a přednastavené tři jízdní režimy: Rain, Road a Offroad. Režimy se poněkud nezvykle mění startovací páčkou.

Cestovatelé rozhodně ocení převodovku s bezúdržbovým hřídelovým pohonem, ale také třeba kryty rukojetí. Za příplatek si můžete pořídit vyšší plexi štít, multimediální platformu MIA pro připojení vašeho chytrého telefonu k motocyklu a vyhřívané rukojeti, bez kterých bych si já cestování na dlouhé tratě už ani nedokázala představit. V nabídce má výrobce také tři hotové sady: Touring s vyšším větrným štítkem a s trojicí hliníkových kufrů, sadu Sport Adventure určenou pro ty co jezdí v terénu nebo Urban, který je určen pro ty z vás, co budete s tímto motocyklem dojíždět do práce. Do výbavy vám dají alarm a dvojici plastových kufrů.

Cestovní enduro od Moto Guzzi ve vás vzbudí velké množství různých pocitů, má charakter a jedinečný styl. Možná není dokonalé, ale stejně vám vyloudí úsměv na tváři. Po dlouhé době jsem měla pocit, že zase sedím na klasickém stroji, jako tomu bývalo před lety. Byl přesně takový, jak jsem si ho vysnila a stejně jako já i řada z vás by jej chtěla mít ve své garáži.

Technické údaje:

Motor: Podélně uložený, vzduchem chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec, se dvěma ventily na válec. Vrtání a zdvih 84 x 77 mm, zdvihový objem 853 ccm, kompresní poměr: 10,5:1. Největší výkon 59 kW (80 k) při 7 750 1/min, největší točivý moment 80 Nm při 5 000 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod kardanovým hřídelem, mechanicky ovládaná jednokotoučová suchá spojka, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Ocelový trubkový rám, přední teleskopická vidlice s nosníky o průměru 41 mm, zdvih 170 mm, oboustranná zadní kyvná vidlice s bočním tlumičem, zdvih 170 mm. Brzdy kotoučové Brembo, vpředu dvojitá čtyřpístková o průměru 320 mm, vzadu jednoduchá o průměru 260 mm s dvoupístkovým třmenem. Kola vyplétaná. Pneumatiky 110/80 R19 vpředu a 150/70 R17 vzadu. Rozvor 1530 mm, výška sedla nad zemí 830 mm, světlá výška 210 mm, pohotovostní hmotnost 229 kg. Objem palivové nádrže 23 litrů.

Barevné provedení: Grigio Atacama, Blu Atlante, Rosso Volcano
Cena včetně DPH: 299 900 Kč

Dvoubarevné provedení: Giallo Sahara, Rosso Kalahari
Cena včetně DPH: 319 900 Kč

Gábinu oblékla česká firma MBW, kapsáče Kevlar Jeans Joe a kožená bunda Anita.