Harley-Davidson Summer Vibes Ride 2024: tenkrát na Východě

Publikov�no: 4.9.

Za?~Yazeno v:

Život motorkáře

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Malou škvírou mezi závěsy probleskují první záblesky slunečních paprsků. Ještě je brzy na vstávání, ale tolik se těším na dva dny v sedlech motocyklu Harley-Davidson, že se mi ani nechce spát. Čekají na nás ty nejhezčí silnice na východním Slovensku, krásná příroda a dechberoucí výhledy po okolí.

„My jsme si pro vás připravili překvapení,“ říká hned na úvod Michael Carney, marketingový ředitel Harley-Davidson pro střední Evropu. „Přivezli jsme vám sem kamion plný motocyklů!“ Kamion Harley on Tour, který od jara objíždí jednotlivá dealerství, veze téměř všechny modely amerického výrobce včetně aktuálních novinek, a zákazníci mají jedinečnou možnost vyzkoušet si, který model jim vyhovuje a utvrdit se, že jejich volba byla ta správná.

„To však není všechno,“ dodává Michael, „podařilo se nám pro vás získat na testování i poslední žhavou novinku, CVO Road Glide ST se sportovním podvozkem od Showa! Naším přáním je, abyste si oba dva dny v sedle Harleyů užili co nejvíc. Vyberte si model, který chcete sami a bavte se! Po cestě budete mít mnoho příležitostí, kde si budete moci mezi s sebou jednotlivé modely měnit.“

No tedy, tak to je ještě lepší než jsem si představovala. Počasí má být exkluzivní, trasa připravená lidmi z místního prešovského dealerství slibuje parádní svezení a přede mnou dva dny s motocykly Harley-Davidson. Chodím mezi jednotlivými modely a jsem tak trochu na vážkách, mám si vzít Breakout, nejkrásnější stylovku, kterou mám ze všech modelů HD nejraději nebo spíše sáhnout po cestovněji laděném Street Glide nebo Road Glide? Nakonec raději volím „road glajdu“ a jen co jsme opustili brány Prešova, utvrzuji se, že moje rozhodnutí bylo správné.

Silnice se rychlými i pomalými zatáčkami proplétá údolími spišského kraje, na jehož krásy máme možnost hledět i z kopců, na které opět vystoupáme těmi nejvíc klikatými cestami. I když jedeme místy svižnějším tempem, glajda se zdatně pere s nástrahami všech zákrut a nerovností na silnici. Po pár kilometrech jsme se s motorkou sžili a zkouším si různá její nastavení i hloubku náklonů, které mi však celkem rychle hatí hlásiče škrtající o asfalt.

Po obědě nás čeká výměna motocyklů, nemám žádné preference a jen čekám, co na mě zbyde. Tak trochu stranou zůstává ta nejvyšší z nich, Pan America 1250 Special, s radostí se jí ujímám, však jsme toho spolu už hodně zažily. Naše cesta má cíl na největší evropské hradní zřícenině, Spišský hrad. Trasa nás k němu vedla i několika cikánskými osadami mnohdy svými polorozbořenými stavbami a všudypřítomným nepořádkem připomínající africké slumy.

Pod hradem si znovu měníme motocykly. Moji Pan Americu nikdo nechce, ale to nevadí, tohle enduro mi „sedí“ a po pár kilometrech už se jen šťastně směju do helmy. Cesta na hotel totiž vedla silnicí s několika ostrými vracečkami, kde se ostatní prali s těžkými motocykly a já je projížděla s lehkostí a mnohem svižnějším tempem. Baví mě síla jejího motoru Revolution Max s výkonem 150 koní, které jsou vždy připraveny na povel vyrazit co nejrychleji vpřed, baví mě síla jeho brzdného efektu a bonusem je také pohodlný posaz za řídítky.

Večer nás čeká gril párty, kde si všichni sdělujeme dojmy z motocyklů i z cest. Zážitků má každý z nás velké množství a já se nejvíc těším na druhý den, kdy si budu brát CVO Road Glide ST. Ráno u motorek váhám, jestli si ji vzít hned, nebo až v průběhu dne, ale přitočil se ke mně Martin Vichrest, majitel prešovského dealerství a tvůrce tras a říká mi: „Vezmi si ji teď, budeš nadšená, tenhle první úsek je pro ni jako stvořený!“ A má pravdu.

Projíždíme silnicí s rychlými zatáčkami a já doslova vrním blahem nad plně nastavitelným podvozkem Showa, kterým je glajda vybavená. Vzadu je emulzní odpružení, kde jsou tlumiče netradičně vyvedeny nad zadní kufry motocyklu a kromě toho, že jsou zajímavým designovým prvkem, je k nim snadnější přístup, a dají se tak velmi dobře nastavovat. Rozdíly v jízdních vlastnostech mezi CVO a klasickou Road Glide jsou znatelné od prvního okamžiku. CVO se lehce vlní, mnohem lépe pobírá nerovnosti na vozovce a překlápění z jedné strany na druhou je jako na houpačce. Příjemně se vede a díky výše usazeným řídítkům je také posaz pohodlnější.

Větší sportovnosti mu také dodává motor Milwaukee-Eight 121 High Output, který je naladěný na vyšší výkon a točivý moment a sání vzduchu inspirovanému závodními speciály. Propojuji jej s telefonem a do audiosystému Rockford Fosgate Stage II se čtyřkanálovým zesilovačem o výkonu 500 W RMS, který napájí integrované reproduktory v kapotáži a bočních brašnách, pouštím rockovou muziku. Jo, tak tohle má fakt grády. Vůbec se nedivím, že na první zastávce mě z ní téměř násilím sundává kolega novinář. Nechce se mi opustit její sedlo, ale do rukou se mi dostává čiperný Low Rider a s ním je zábavy také až až.

Na další zastávce jej měním za Breakouta, tak přeci jenom jsme se k sobě dostali. Krasavec k pohledání, sluší nám to spolu, ale svižné tempo kolegů zvládáme jen tak tak a za mohutného skřípění hlásičů drhnoucích asfalt v téměř každé zatáčce. Tentokrát se brouzdáme krajinou mezi Prešovem a Košicemi. Po obědě měníme motocykly a ani se nebráním, když na mě opět zbyla Pan America. Jenomže tentokrát si mě vybrala záměrně, jakoby tušila, že po půl hodině budeme projíždět drobným deštěm. Za jízdy si jen zvedám přední štít do nejvyšší polohy a kromě pár kapek na helmě, mě kompletně chrání před vodou.

Hrozivě vyhlížející černá mračna nad Košicemi rozhodla o zkrácení trasy a rychlému návratu zpět do Prešova. Slézáme z motorek, děláme si poslední společnou fotku a svižně se vracíme do hotelu. Vyšlo nám to na minutu přesně, vcházíme do lobby a spouští se prudký a vydatný déšť, který se nad Prešovem drží až do pozdních večerních hodin. Nám to však nevadí, debatujeme nad tím, jak je skvělé vyzkoušet si různé modely napříč nabídkou Harley-Davidson, zjistit, jak odlišně se chovají během jízdy a jak komu vyhovují, i které jsou srdci každého z nás bližší.

Některé motocykly byly rovněž vybaveny elektronicky ovládanými výfukovými systémy Dr.Jekill and Mr.Hyde a kdo má rád hutné barytony, ten doslova vrněl blahem. Líbilo se mi, že se daly stiskem tlačítka vypnout, což jsem dělala při průjezdu vesnicí nebo městem, ale za jeho branami jsem neodolala a pustila do nich pořádný hard-rock. Tedy hard-rock to byl hlavně pro ty, co jeli za mnou, ale nikdo si nestěžoval, ani neříkal, že by to byl velký rámus.

Všem lidem z Harley-Davidson, kteří pro nás tuto akci připravili patří velké poděkování. Bylo to jedním slovem „skvělé“. Od nápadu s testováním motocyklů, přes trasy, ubytování a všeho dalšího, co k této akci patřilo, nic nemělo chybu. No a na závěr tu mám ještě jeden vzkaz pro parťáky z naší skupiny: „My holky, my musíme držet při sobě!“ :-)