Test Harley-Davidson Fat Bob 2018: jednoduše nejlepší Harley
- Publikovno: 9.12.2017
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Novinka od Harley-Davidson sice svým vzhledem neoslní většinu motorkářů, ale bude vám stačit pár kilometrů a dostane se vám pod kůži jako žádný jiný cruiser.
Fat Bob vždy zastával v nabídce amerického výrobce zvláštní postavení. Na jeho designu se vystřídalo nespočet kreací a vzpomeňme si například na předchozí model s dvojicí přední kulatých, ale i zadních světel. I celkový styl se tak trochu přesouval z neučesaného stroje k ladným křivkám a zase zpět ke kreativitě.
Letos, jsme se pak dočkali drsnějšího vzhledu, který však ctí základní myšlenku a to šokovat. Nejde ani tak o něco nadčasového nebo naopak přehnaně retro, ale nikoho zkrátka tenhle styl nenechá v klidu. Konkrétně se tu nesetkáme s dvojicí zadního tlumení, které bylo už letité. Zcela předělaný je také rám s odpružením pod sedlem.
Dnes už je tak trochu zvykem nasadit tlustou pneumatiku dopředu, i tady tomu není jinak, vpředu najdete brutální 150ku. Se zadním rozměrem 180 by pak nejeden hádal, že půjde o trochu horší jízdní vlastnosti. Opak je však pravdou a to ještě ani nemluvím o samotném gripu téměř terénních pneumatik. První kontakt s motocyklem je perfektní. Pomineme-li vzhled, který je značně subjektivní, tak se rovnou vrhneme na samotnou jízdu.
Vyjíždím z podzemních garáží českého zastoupení Harley-Davidson a okamžitě se cítím dobře. Málokdy se stane, že vám kus železa od „Amíků“ takto sedne. Pokaždé vám buď něco přímo vadí, překáží či přebývá, anebo vám jen trvá pár desítek kilometrů než si na motocykl zvyknete. Vždy se sice porovnáte a možná i někdy pak prvotní takzvanou špatnost vyzdvihnete, že ten či onen prvek dělá motorku charakterní a můžete o ní něco zajímavého říct. Toto však o Fat Bobu neplatí a pokud mám říct co mě první napadlo, tak to, že bych jej z fleku postavil i proti nějakému naháči konkurenční produkce.
Až tak je jízda na Bobíku suverénní a příjemná. Nenechte se ale zmást slovem příjemná. Výrobce zde balancuje dokonale na linii starého neotesaného stroje a sportovní jízdě na moderním naháči. Podstatný podíl na tom má perfektní pozice řidiče, kdy máte ruce příjemně vysoko a u těla. Žádné natahování do dálky anebo příliš roztažené ruce na řídítkách. Nedá se to z produkce Harley-Davidson s ničím srovnat a trojúhelník ruce, zadek, nohy je bez chyby. Pro mých 177 centimetrů bych neměnil nic.
Modernizovaný motor Milwaukee-Eight ve větší verzi 114 palců nedostanete automaticky. Jde totiž o vaši volbu jaký agregát pro pohon Fat Boba budete chtít. Buď můžete mít tento silnější nebo základní verzi s označením 107 a zdvihovém objemu 1 745 ccm. My jsme dostali samozřejmě šťavnatou 114ku. I ta se podílí na celkovém špičkovém projevu. Rozjedete se s maximálním přehledem, kdy spojku takřka nevnímáte a její dávkovatelností si vás doslova omotá kolem prstu. Nejsme sice padesát let zpět, ale ani v dnešní době není výjimkou vyfasovat motorku, která má spojku vyloženě špatnou, tuhou, necitlivou a mizerně dávkovatelnou.
Věřím, že běžného čtenáře toto nebude možná zajímat, ale potenciální majitel bude trávit s tímto motocyklem i dost času ve městě. Ono vlastně ani nemusíme bloudit městem, ale představte si situaci, kdy se rozjíždíte do prudkého kopce z vedlejší silnice a potřebujete, aby vám šla motorka na ruku a přesně to je případ nového Fat Boba.
Měkkost tlumení nebylo vždy jedna z prvních věcí, které jste u Harleye citovali s nadšením. Neřekl bych přímo měkkost, ale zdejší tuhé - sportovněji naladěné tlumení si poradí jak s kostkami v Praze na Pohořelci, tak na běžné komunikaci v Čechách, kde není nouze o boule, výtluky a výmoly. Nikdy se ale nerozhoupáte tolik, že byste z motorky nejraději seskočili a utekli co nejdál. Jedno zhoupnutí a jedete zase dál. Pevnost celého šasi tu hraje jasný prim, vezmete-li však retardér v osmdesáti kilometrové rychlosti dostanete pecku do zadku a bude vám jasné, že příště už to neuděláte.
Největší prostor kde se Fat Bob ukáže jsou ale okresky. Ráno v sedm hodin vyjíždím do práce, teploměr ukazuje deset stupňů, silnice jsou stále vlhké, provoz houstne, ale přesto Fat Bob ukazuje jak schopný dokáže být. Jeho mrštnost je takřka příkladná. Cítím se dobře a jsem v maximálním spojení s motorkou. Motor reaguje citlivě, bez cuknutí a předjíždění aut, nebo brzdy na poslední chvíli mi tuto hru usnadňují. Samotné brzdy bych si sice dokázal představit lepší, ale v rámci této třídy jsou v pořádku. Jde o to, že takto rychle jste možná ještě na Harleyi nejeli, a to potom vstupují do hry veškeré drobnosti. To si pak klidně můžu stěžovat, že bych chtěl progresivnější tlumení, nohy víc vzadu a lepší cit od předních brzd.
Nemůžete mít ale všechno, a jakmile si toto uvědomíte, budete naprosto přesně vědět co chcete, s tímto modelem se nemůžete splést. Však samotné první prodeje o tomto vypovídají víc, než nějaký reklamní slogan. Fat Bob se prodává takřka sám a dokonce ještě dřív než se na něm budoucí majitelé vůbec svezli, zkrátka jej museli mít. Z praktického hlediska jde o každodenní záležitost, mohu na něm denně dojíždět do práce a nebo jej vzít na delší výlet po Evropě. v nabídce je velké množství doplňků od výrobce, které vám toto usnadní.
Pro mě to bylo letos jednoznačně nejlepší svezení a to nejsem vyloženě „Harleyář“. Mám sice rád evropské a americké značky víc než japonské, ale i kdyby toto udělali kdekoli na světě, zasloužilo by si to cenu nejvyšší. Bravo Amíci, mákli jste si a Fat Bob nebyl nikdy tak sexy a nikdy neoslovil svými jízdními vlastnostmi tolik zákazníků, jako nyní.
Technické údaje:
Motor: Vzduchem chlazený Milwaukee-Eight 114. Vrtání a zdvih 102 x 114 mm, zdvihový objem 1868 ccm, kompresní poměr 10,5 : 1. Největší točivý moment 155 Nm při 3500 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.
Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární řemenem, spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.
Podvozek: Dvojitý páteřový rám, přední teleskopická vidlice, zadní kyvná vidlice. Brzdy kotoučové se systémem ABS, vpředu dvojitá s čtyřpístkovým třmenem, vzadu jednoduchá s dvoupístkovým třmenem. Kola litá. Pneumatiky 150/80 R16 vpředu a 180/70 B16 vzadu. Rozvor 1615 mm, výška sedla nad zemí 710 mm, světlá výška 120 mm, pohotovostní hmotnost 306 kg. Objem palivové nádrže 13,6 litrů.
Barevné provedení: Vivid Black, Denim Black, Red Iron Denim, Bonneville Salt Denim a Industrial Grey Denim
Cena základního provedení Vivid Black: od 17 050 eur (bez DPH)
Cena barevného provedení: od 17 325 eur (bez DPH)
- Přidat komentář 3
- Publikováno: 9.12.2017
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
Další z rubriky
- 25.10. - Test Harley-Davidson Street Glide: dárek ke čtyřicátinám
- 26.8. - Test Honda EM1 e: malý městský elektroskútr
- 9.8. - Test CFMOTO 450MT: malý dobrodruh
- 26.7. - Test Harley-Davidson Low Rider ST: basa tvrdí muziku
- 19.7. - Test Ducati Hypermotard 698 MONO: nejvýkonnější jednoválec
- 14.6. - Test Honda NX500: obratné cestovní enduro