Test Harley-Davidson Iron 883 2016: neodolatelné železo

Publikov�no: 19.2.2016

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

David Siegl

Malej kus železa od Harleye není zas tak malej. Pokud ho postavíte vedle naháče z Japonska, vypadá ve skutečnosti dost drsně. Nechybí mu ani styl a v temné černé je Iron jednoduše neodolatelný.

Pokud chcete motorku abyste se pokaždé za ní ohlédli, když od ní odcházíte, musíte volit něco jako je Iron 883. Letošní model je navíc vylepšen i po technické stránce a tak váš vztah může nabýt nečekaných rozměrů. Harley si sice pojede stále svou písničku a v našem světě rozbitých silnic a potřeštěných řidičů aut to nikdy neměl a nikdy nebude mít lehké, ale pokud máte pořádný charakter, nic nebrání tuhle strojovnu osedlat.

Ročník 2016 dostal lepší vidlice, nové sedlo a pár designových detailů jako například vyfrézované paprsky kol. Černá mu vždy slušela, a tak tu najdeme stejně matnou barvičku jako vloni. Ve spojení se zmíněným detailem paprsků kol jde o extravagantní záležitost a pokud se vám líbí Iron na fotkách, ve skutečnosti se budete ještě více rozplývat blahem. Sedlo je letos víc do měkka a jeho polstrování už na pohled vypadá jinak než loni. Přední i zadní tlumení pak navenek nenapovídají nic o svém chování a na místě byste těžko hádali nějaké výraznější změny. I co se týká popojíždění po městě, jde stále o stejně dobrý základ, kdy máte těžiště nízko a tím zajištěnou slušnou ovladatelnost.

Pokud se však s Ironem rozjedete rychleji a začnete zatápět, ozve se tuhé tlumení. To jste u tohoto modelu dostali pokaždé a dokud budeme jezdit po rozbitých silnicích, nikdy to pro vás nebude dost dobré. Při změně směru je však nový Iron mrštnější a s horším povrchem silnic se vypořádává o něco lépe než tomu bylo dřív. V povolených rychlostech je vše v pořádku a kolikrát jsem se až divil co všechno si motorka nechá líbit. Série zatáček, kdy musíte rychle měnit svoje těžiště na motorce, můžete projet stejně dobře jako na obyčejném naháči. Je jasné, že cítíte poctivé kilogramy, ale to nemění nic na tom, že změny směru tu nejsou problém.

Dlouhé táhlé zatáčky a dálniční přesuny jsou dobré do rychlosti 110 km/h, poté již pocítite nervozitu z podvozku. Řidič není moc dobře chráněn před větrem, ale s tím se tady počítá. Důležitější je, že motor vás při konstantní rychlosti neotravuje vibracemi a díky již zmiňovanému pohodlnějšímu sedlu, tak ujedete na jeden zátah víc kilometrů než tomu bylo dřív. Limitující je však stále nádrž, ale to je daň za perfektní vzhled. Motor si paliva moc nebere a to ať už taháte jako čert nebo si jen tak brumláte krajinou. S průměrnými pěti litry na sto kilometrů to tedy nevypadá s 12,5 litrovou nádrží tak zle. Navíc, motor je velmi schopný a tak byste mu určitě odpustily i větší spotřebu.

Tahá za ruce už od volnoběhu a při popojíždění nemusíte téměř přidávat plyn. O vše se postará kultivovaně nabíhající kroutící moment, který máte kdykoli k dispozici. Můžete si tedy jen hrát s plynovou rukojetí a nebo jej pořádně roztočit, protože i ve vrchu vám Iron dá dostatek zábavy. Možná pro někoho bude právě vytáčení a svižná jízda tím lepším než jen brouzdání v pomalém tempu. Iron má totiž tu vlastnost vás vtáhnout do děje a nechat vás se snažit, aby za to řidiče patřičně odměnil. Nad tři tisíce otáček motor zhrubne a vy jej nesmíte nechat spadnout pod tyto otáčky. Práskáte do toho co vám síly stačí a zjišťujete, že motorku i vás to baví. Vše se odehrává tak přirozeně a až tuhost podvozku vás vrátí zpět do reality.

Stejně jako brzdy, které fungují tak nějak „po americku“. Zkrátka potřebují abyste pořádně čapli za páčku a nemazlili se s tím. Dostanete brzdící efekt okamžitý, ale bez potřebné odezvy. Nicméně, stroj to zastaví a někdy až dost dobře na to jak moc o této síle nevíte.

Pokud můžete, zkuste si Irona na jeden den půjčit a vyzkoušejte si jak se vám spolu žije. Je to motorka dvou tváří a nám se zamlouvají obě. Iron překvapuje i relativní praktičností na to o jaký show bike se jedná. Kultivovanost motoru je tu příkladná a pokud stále žijete v domnění, že jsou tyhle motory neotesané a hrubé, tak věřte, že je tato doba už dávno pryč. Ve městě a na okreskách má tenhle motor největší prostor vám vše zmíněné ukázat. Je jen na vás zda mu dáte šanci. My vám slibujeme, že se budete královsky bavit.

Pro zajímavost a pro srovnání si přečtěte test další letošní novinky amerického výrobce Harley-Davidson, Forty-Eight.

foto: Jan Majdan

Technické údaje:

Motor: Vzduchem chlazený vidlicový dvouválec Evolution se čtyřmi ventily na válec, DOHC. Vrtání a zdvih 76,2 x 96,8 mm, zdvihový objem 883 ccm, kompresní poměr 9:1. Maximální točivý moment 71 N.m při 3750 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání se suchou skříní.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod ozubeným řemenem, vícelamelová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Dvojitý kolébkový rám z ocelových trubek, přední teleskopická vidlice, zadní odpružení dvojicí jednotek s nastavitelným předpětím pružin. Brzdy kotoučové, vpředu dvoupístková, vzadu dvoupístková. Kola devítipaprsková z litého hliníku. Pneumatiky Michelin Harley-Davidson Scorcher 100/90 B19 vpředu a 150/80 B16 vzadu. Rozvor 1515 mm, výška sedla nad zemí 775 mm, světlá výška 140 mm, hmotnost 256 kg, objem palivové nádrže 12,5 litrů.

Cena: 8 135 eur