Test Harley-Davidson Street 750: café racer pro ženy

Publikov�no: 30.3.2015

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

„Vypadáš na tom jako na pionýru,“ přivítal mě s úsměvem od ucha k uchu fotograf, když jsem dorazila na smluvené místo.

„Dělej si srandu z někoho jinýho,“ odpálkovala jsem jej, ale v duchu jsem s ním musela souhlasit. Poprvé v životě jsem zažila, že je mi malý motocykl. Na test Streeta 750 jsem se přitom hodně těšila, říkala jsem si lehká motorka, menší, to by pro mě jako pro holku mohlo být dobrý. Musím říct, že mé pocity po jízdě jsou značně rozpačité. Nedostavil se ani známý efekt, „wau, bezva, tu beru,“ ale ani „hm, tu už nechci nikdy vidět.“ Jsem někde na neutrální půdě, klady a zápory tohoto stroje se na miskách vah zdárně vyrovnávají.

Motocykl Street 750 je postaven ve stylu Dark Custom a měl by cílit do řad mladších zákazníků, k tomu ještě dodám, že by mohl oslovit ženy anebo ty, kteří se poohlížejí po stroji ve stylu café raceru. H-D Street 750 je nejslabší stroj, nebo spíše řečeno s nejmenším zdvihovým objemem, v rodině Harlejů, který si můžete pořídit u nás. V Americe byste mohli zakoupit i verzi s nižší kubaturou Street 500, vyráběnou v Kansas City, v Evropě je však v prodeji pouze sedmsetpadesátka. Do testu nám přijela motorka v matně černé barvě Black Denim, musím říct, že mu ta barva společně s černými sedmipaprskovými litými koly, blatníky a s černým výfukem náramně slušela. Motocykl se vyrábí v Indii, ale prý se absolutně neliší od toho, který sjel z výrobní linky v Americe. Každopádně je na tomto stroji vidět, že se šetřilo. Není tak propracovaný a vyladěný do nejmenšího detailu, jako jsou jeho starší sourozenci ze stáje Harley-Davidson.

Na druhou stranu, nemůžete za cenu kolem dvou set tisíc očekávat luxusní limuzínu. Street 750 je stroj určený k přestavbě a k doladění dle vašeho stylu a přání. Při pohledu zepředu mě zaujal dominantní vzduchový filtr, doslova přitahuje vaše oči, abyste si jej prohlédli. Z dokonalé temnoty motocyklu na vás vykřikují jen oba tlumiče, přední a zadní brzdové kotouče a žebrování válců, které jsou neposkvrněny barvou a je jim ponechána původní barva oceli. Ačkoliv se vyrábí v Asii, na poskládání kapotáže a jednotlivých dílů to nijak nemá vliv. Vše sedí, během jízdy nic nevibrovalo, nedrnčelo, ani neupadlo. Ovšem co kazí celkový dojem je změť barevných drátů u elektronistalace. Na samotnou jízdu to nemá absolutně žádný vliv, ale být to můj motocykl, tak první co udělám je, že si zaizoluji konektory spínače u brzdového světla, pod spínací skříňkou a uschovám kabely kolem motoru.

Street 750 na obrázcích vypadá mohutně, ovšem realita je opravdu jiná. Je menší, štíhlejší, ačkoliv se svojí oblou nádrží snaží působit větším než je. Ovšem pořád neztrácí glanc a styl motocyklů Harley. Rozměrný motor s dvojicí válců uložených do V, typické větší přední sedmnáctipalcové kolo, vzadu široká patnáctka, široká řídítka, tvarované sedlo plynule přecházející na dlouhý zadní blatník. Líbí se mi klasické provedení budíku, je jednoduché, dobře podsvícené a během jízdy na něj vidíte, aniž byste museli klopit hlavu. Na počítadle vidíte tři údaje, celkový počet a dvě počítadla ujetých kilometrů. Toť vše, nic víc tu nehledejte. V blinkrech a zadním světle jsou již LED diody. Přední kulatý světlomet je kryt černou maskou, která ale slouží jen jako doplněk, funkci alespoň malého větrného štítku tedy rozhodně nemá. Na úplný závěr jsem si nechala zrcátka. Tedy na rovinu, jsou velmi špatně umístěná a vzhledově také nic moc. Ač jsem se je snažila nastavit sebelépe, nic jiného, kromě mých ramen a okolní přírody, jsem v nich neviděla. Pokud jste chtěli zkontrolovat provoz za sebou, museli jste se během jízdy přiklonit a dělat tento manévr mnohokrát za den vás přestane brzy bavit.

Sedlo je umístěné ve výšce necelých 71 centimetrů, tohle rozhodně uvítá člověk menšího vzrůstu, já při mé výšce 174 cm jsem se na Streeta poskládala jen tak tak. Zvedám motocykl, jde to tak lehce a i manipulace na místě je příjemná, nízká hmotnost je tu znát. Vlastně tímto má Street 750 další nej, kromě nejlevnějšího motocyklu, je také nejlehčím. Ke startování se tu používá klasický klíč, kterým zároveň otevíráte i palivovou nádrž. Dostat se do ní je hlavolam jako vytáhnout ježka z klece. Chce to grif a dostatek trpělivosti, jakmile se to však naučíte, půjde vám to již bez obtíží. Otáčím tedy klíčem a těším se na pověstné burácení z koncovky a vibrování motoru. Chvíle napětí, a nic. Žádné burácení se neděje. Nový kapalinou chlazený dvouválec Revolution X je jiný, umírněnější, tiší, klidný, žádný koncert Alexandrovců se nekoná.

Chci zařadit první rychlostní stupeň a ouha, spojková i brzdová páčka je pro moji drobnou ruku dost daleko. Dotýkala jsem se jí polovinou posledních článků prstů a zmáčknout s nimi páčku moc nešlo. Bohužel se nedají přenastavit a během jízdy to pro mě nebylo moc pohodlné. Stejně tak musím zmínit tlačítko pro ukazatele změnu směru. Je pouze jedno a funguje na principu přesunutí buď doleva nebo doprava. Pokud jej chcete vypnout, musíte vymáčknout vystouplé tlačítko umístěné na měniči a právě toto tlačítko mi tam překáželo, nemohla jsem za něj bez vytočení levé ruky dosáhnout.

Pojďme už ale jezdit. Motocykl si mě získává během pár vteřin. Je obratný, snadno se vede a do zatáček jde téměř sám. Stačí jen pohnout boky a máte ho tam, kde potřebujete. Je velice intuitivní i když máte málo zkušeností z ježdění. Stačí ho jen vnímat a poslouchat a on vám sám napoví, co je potřeba udělat. Je radost se s ním proplétat i po městě. Stroj pohání kapalinou chlazený vidlicový dvouválec nesoucí honosné jméno Revolution X. Jeho zdvihový objem je 649 ccm, maximálního výkonu 57 koní dosáhnete v osmi tisících otáček, zatímco maximální kroutící moment 59 N.m točí již ve čtyřech tisících. Motor má však lineární nárůst výkonu a pěkně táhne už od spodních hranic. Ovšem pokud chcete zažít pocit okamžitého zrychlení, je potřeba jej držet ve vyšších otáčkách. Nemusíte se bát, že byste to přehnali. Když už se mu to nelíbí, dá vám to patřičně znát vibracemi do vašich rukou. První dvě rychlosti jsou krátké, další už pak můžete využít v maximálním rozsahu otáček. Nejvíce jsem si Streeta 750 užívala při cestovní rychlosti 80 - 90 km/h. O komfortu se tady dá hovořit do nějakých 120 km/h, od stotřiceti mě to stahovalo z motocyklu dolů a nad 145 km/h už jsem měla problém udržet se na něm. Víc jsem z toho ani nezkoušela dostat. Na delší jízdu po dálnici to rozhodně není.

Průměrná spotřeba se mi dařila držet na výrobcem udávaných pěti litrech. I když si myslím, že mi lehce stoupla během odpoledne, kdy jsem se proháněla zatáčkami kolem Karlštejna. Tady to vážně chtělo držet pořádně pod plynem, ale potom si ty výjezdy patřičně užíváte. Ještě se na chvíli vrátím k převodovce. Občas se mi stalo, že tam nešel dát neutrál. Tedy nejdříve jsem lehce zapochybovala o svých řidičských schopnostech, ale když už se mi to stalo poněkolikáté, uznala jsem, že chyba nebude na mé straně. Nicméně, toto je jen detail, nijak mi to nevadilo. Podvozek je tuhý, ale vynahrazuje to svojí stabilitou zejména při vyšších rychlostech. Přední tlumiče patří spíše mezi tvrdší, nárazy do rukou byly občas nepříjemné, nejhorší to bylo při přejíždění příčných nerovností. Zadní tlumící jednotka byla o poznání lepší, tak alespoň záda byla uchráněna od ostrých nárazů. Mimochodem, po dojetí domů jsem se vůbec necítila unavená. Na motocyklu se sedí ve vzpřímené poloze, nohy jsou na stupačkách vepředu a sedlo je tvrdé tak akorát.

Závěrem testu jsem si nechala jednu zásadní věc, která mi zhatila veškeré očekávání a radost z tohoto stroje. Jsou to jeho brzdy. Špatný, špatný, špatný. Škoda. Zadní téměř nebrzdí, a když už, tak je alespoň její nástup plynulý. Ale ta přední. Máte pocit, že nebrzdí vůbec. O citlivém dávkování se tady nedá vůbec mluvit. Pokud chcete okamžitě zabrzdit, musíte za ni pořádně vzít a modlit se, že to dobrzdíte. Musela jsem dost často používat obě brzdy a stejně to nebylo úplně ono. Tohle absolutně podráží výborné sportovní vlastnosti Streetu 750. Bez dobrých brzd nemůžete jet ostrou jízdu. Po městě nebo při pomalejší jízdě vám to bohatě stačí, ale ne, když si chcete zařádit a vybít adrenalin.

Pokud bych měla Street 750 někomu doporučit, tak určitě ženám nebo těm, kdo po letech oprášili řidičský průkaz a rozhodli se vyrazit po jedné stopě. Je lehká a dobře se s ní manipuluje. Ovšem sama bych si jej nekoupila, raději bych si ze stáje H-D zvolila osvědčenou klasiku Sportster, ať už verzi 883 Roadster nebo Iron 883. K vyblbnutí do zatáček kolem domu je skvělá Seventy Two, jejíž test si můžete přečíst zde, nebo hbitá Forty-Eight.

Technické údaje:

Motor: Kapalinou chlazený vidlicový dvouválec Revolution X do V (60°) se čtyřmi ventily na válec, DOHC. Vrtání a zdvih 85 x 66 mm, zdvihový objem 749 ccm, kompresní poměr 11:1. Největší výkon 42 kW při 8000 1/min. Maximální točivý moment 59 N.m při 4000 1/min. Elektronické vstřikování Mikuni, tlakové oběžné mazání se suchou skříní.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod ozubeným řemenem, vícelamelová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Dvojitý kolébkový rám z ocelových trubek, přední teleskopická vidlice, zdvih 140 mm, zadní odpružení dvojicí jednotek s nastavitelným předpětím pružin, zdvih 89 mm. Brzdy kotoučové, vpředu dvoupístková, vzadu dvoupístková. Kola sedmipaprsková z litého hliníku. Pneumatiky Michelin Harley-Davidson Scorcher 100/80 R17 vpředu a 140/75 R15 vzadu. Rozvor 1534 mm, výška sedla nad zemí 709 mm, světlá výška 145 mm, pohotovostní hmotnost 222 kg, objem palivové nádrže 13,1 litrů.

Barevné provedení: Black Denim, Vivid Black, Fire Red

Cena: 6450 eur Vivid Black, 6650 eur ostatní barvy