Estonia Tour 2011

Publikov�no: 25.3.2012

Za?~Yazeno v:

Život motorkáře

Autor:

Petr Sluka

Začátkem nové sezóny se vyrojí spousta menších či větších víkendových vyjížděk. Co ale popřemýšlet a nějakém vhodném tipu pro letošní dovolenou na dvou kolech?

Pro vás, co ještě nemáte pevně rozhodnuto o směru a cíli vaší letošní dovolené tady jeden zajímavý tip máme. Většina motorkářských cest směřuje k jihu, a je to logické. Čím jižněji, tím teploty stoupají a případné mořské osvěžení je příjemnější. To není ovšem náš případ, naše cesta vede na sever. Možná někoho už mrazivý nádech slova „sever“ odradí od dalšího čtení článku, ale nedejte hned na první pocit. Evropské severní lokality jsou velmi atraktivní i pro motorkářské výpravy a nemusíte zrovna přejet přes severní polární kruh.

Zora moto team, což je volné sdružení motorkářů ze soběslavského regionu, má za sebou už několik zajímavých výprav po celé Evropě. Pro rok 2011 nemohla ekipa motorkářů vyrazit v ustáleném a lety prověřeném složení, protože jeden ze stálých členů týmu měl měsíc před odjezdem nezaviněnou těžkou havárii. Mimochodem jeho léčení probíhá dodnes. Dvojice zoráků „Doktor“ Míra Drs a „Blecha“ Radovan Čech byla tedy doplněna o dva zástupce 1. Motocyklové ze Soběslavi Petra Sluku a Rosťu Prchala.

Rozhodnutí právě o severní cestě padlo samozřejmě už dříve, upřesněn byl později směr expedice - Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a zpět po pobřeží Baltu. Pevný termín odjezdu se ustálil na třetího července, návrat přibližně za 14 dnů. Námi zvolená doba odjezdu se ukázala jako ne zrovna ideální, protože od rána doslova lilo a rtuť na teploměru olizovala odspodu desítku, respektive maximum osm stupňů celsiových. Rozkaz zněl jasně, následovala zábávná gymnastika při navlékání nepromoků a potom okamžitý výjezd. První etapa a 400 kilometrů trvalým deštěm, to bylo pro začátek cesty opravdovým „zpestřením“. Nejsme žádní sluníčkáři, a veselá cestovní nálada měla neustále převahu, to jsme však netušili, že setrvalý stav deštivého počasí bude následovat další tři dny. V některých chvilkách jsme měli pocit, že projíždíme nekonečnou myčkou, jen ty kartáče chyběly. Pokud k tomu přidáte ještě „kvalitní“ koleje vymačkané od kamiónů, častý to jev na polských silnicích, je to zajímavá jízdní kombinace. Pátým dnem však došlo k výraznému zlepšení počasí a veškeré počáteční útrapy byly rázem zapomenuty. To už jsme se my a naše stroje pohybovali v Lotyšsku. Polsko jsme vysloveně vzali tranzitním stylem a až v Litvě nastalo mírné zvolnění. Zmíněné země nás mile překvapily úrovní silniční sítě (neplatí pro Polsko), dopravním značením a vzájemnou ohleduplností řidičů. Polsko je samostatnou kapitolou, protože ohromná rozestavěnost silnic a dálnic způsobuje nekonečné kolony a zácpy ve všech městech a městečkách.

Trasa naší expedice vedla nejprve vnitrozemím přes Horu křížů v Litvě, což je velké poutní a zároveň mystické místo této pobaltské země, potom následovala Riga v Lotyšsku. Vzdálit se dál od civilizace byl náš prioritní úkol a tak nás čekalo estonské jezeroVörtsjärv, budeme si ho dobře pamatovat nejen vzhledem ke krásné divočině v jeho okolí, ale stopy v paměti zanechal i nepříjemný bodavý hmyz. S tím se ale musí v zemi nespočtu jezer a slatí počítat, a na druhou stranu my jsme zde byli cizinci a oni domácí. Čudské jezero, přes které vede ruská státní hranice, bylo zdokumentováno krátkou zastávkou a směr cesty se začal ubírat až k severnímu cípu Estonska, přesněji k ikoně českých cestovatelů městečku Kunda. Nemusím nikomu zdůrazňovat, že toto byl vlastně cíl naší severní cesty. Povinností bylo zvěčnit se zápisem do návštěvní knihy s příhodným názvem „Kundí deník“ a ještě zbyl čas si pár předešlých zápisů pročíst, stojí to za to! A nebylo ani velkým překvapením, že jsme na stejném místě potkali čtveřici Čechů z jihočeské vísky Vlastiboř a města Tábor, vlastně našich blízkých sousedů nedaleko od Soběslavi. Ovšem největší zážitek byl ze samotné jízdy po Estonsku, někdy vám to připadá jak nekončící jízda, dlouhé rovinky ubíhající podél březových hájů kde nepotkáte hodiny ani živáčka, vesnice plné roubenek s tradičním místním koloritem a hlavně příjemní lidé.

V hlavním městě Estonska - Tallinu - jsme navštívili muzeum lodí a ponorek. Cesta zpět vedla, až na výjimku kaliningradské oblasti Ruska, po pobřeží Baltu a ostrovy Hiiumaa, Saaremaaa Muhu do Gdaňska. Ostrovy u estonského pobřeží jsme nemohli jen tak minout. Trajektem to nebylo časově náročné a přírodní kempy na ostrovech jsou opravdu úžasné. Na jednom ze série ostrovů jsme kromě několika majáků navštívili i pomník obětí nehody trajektu Estonia. V Polsku nám zase při návratu ze sevru padly do oka Mazurská jezera a tak bylo o noclehu v místním kempu jednoznačně rozhodnuto.

Lidé v Pobaltských zemích jsou velmi vstřícní a pohostinní. Také na kempech, kdejsme trávili noci, vládl klid a pořádek. Pobaltí je úplně jinou krajinou než oblasti, které najdete v jižní a jihozápadní Evropě. Téměř absolutní rovina v průměrné nadmořské výšce okolo 80 metrů a s minimem zatáček. To však neubírá nic na atraktivitě přírody. Smíšené lesy borovic, buků a bříz, stovky jezer a jezírek, nekonečné písečné pláže Finského zálivu bez tlačenic známých z jihoevropských destinací, pobřeží strážené nespočtem majáků, krásná historická města a mnoho dalších zajímavostí. Teplota moře byla velmi rozdílná a paradoxně daleko teplejší voda byla na severu Estonska než u jižněji položených estonských ostrovů. Jako Pobaltská riviera se dá bez nadsázky označit poloostrov Kurská kosa, kde si u městečka Nide doslova podáváte ruku s Kaliningradskou oblastí Ruska. Kdo by očekával zastaralý vozový park plný žigulíků a moskvičů, byl by rázem vyveden z omylu. Nejnovější modely vozů všech značek jsou tady naprostou samozřejmostí. Za celou cestu, která trvala čtrnáct dnů, jsme se nesetkali s nevraživostí nebo neochotou. Překvapením pro nás bylo v Lotyšsku placení pohonných hmot na čerpacích stanicích, kdy řidič zaplatí požadované množství paliva dopředu. Odhadnout správný počet litrů k dotankování byl někdy oříšek.

V závěru ve zkratce: naše cesta trvala 14 dnů, bylo ujeto 5160 km na motocyklech BMW, KTM, Honda a Kawasaki, bez větších technických potíží. Denní porce kilometrů koštovala průměrně 500 km. Z toho dva dny byly pojaty v odpočinkovém režimu. Cesta vedla přes pět států, teplota se pohybovala od 10 do 28 stupňů. Stravování vesměs vlastní zásoby, ochutnat místní kuchyni byla ovšem slušnost a vlastně i zvědavost, podobně to platilo i o nápojích. Tankování a kvalita benzínu bez problémů, při jízdě v odlehlejších končinách je praktičtější natankovat dopředu. Cenově vycházel litr benzinu i o nějakou kačku levněji než u nás, což při dnešních cenách není zas takové překvapení. V Estonsku se platí eurem, ostatní země platbu touto evropskou měnou nechtějí moc akceptovat, takže se hodí karta s odpovídajícím zůstatkem na kontě. Podél pobřeží objevíte nespočet kempů, a pokud nevyhledáváte vysloveně „nóbl“ štace, tak vás vyjde stanování vysloveně za hubičku. Pokud byste chtěli stanovat mimo kemp, dejte si pozor na chráněná území a přírodní parky, mohlo by se vám to prodražit. Tak už i vy víte kam letos? Na sever, nebo na jih?

Upraveno podle zápisků Zora moto team

podrobnější fotodokumentace ZDE

Geografické údaje

Litva

Rozloha: 65 000 km Obyvatelstvo: 3,5 mil Hl. Město: Vilnius (580 tis.obyv) Státní zřízení: republika Jazyk: litevština Náboženství: římskokatolické Měna: 1 litas = 7 korun Členství: EU, NATO, OSN Etnické složení 80% litevci 9% rusové 7% poláci 2% Bělorusové

Stačí občanka nebo pas – Schengen Číslo 112 – policie, hasiči, záchranná s. Zemědělství – 20% obyv. Vývoz zejména strojírenských výrobků, potravin a textilu

Lotyšsko

Rozloha: 65 000 km˛ Obyvatelstvo: 2,5 milionů Hl. město: Riga (700 tis) Státní zřízení: republika Jazyk: lotyšština Měna: 1 LVL = 35 kč Členství: EU, NATO, OSN Etnické složení: 53% Lotyši 34% Rusové 4% Bělorusové 3% Ukrajinci 2% Poláci Litevci, Židé

Stačí pas nebo OP – Schengen Zemědělství – 12% obyvatel Vývoz: dřevo, stroje,textil Náboženství: Luteráni 24% Katolíci 18% Pravoslavní 15%

Estonsko

Rozloha: 44 700 km˛ Obyvatelstvo: 1,4 mil. Hlavní město: Tallin (440 tis. Obyv.) Státní zřízení: parlamentní republika Jazyk: estonština (ugrofinské jazyky) Měna: euro Člen: EU, NATO, OSN Etnické složení: Estonci 62% Rusové 30% Ukrajinci 3% Bělorusové, Finové V zemědělství: 4,7% Stačí OP nebo pas - Schegen Vývoz: stroje, dřevo, textil Náboženství: Luteráni Pravoslavní Baptisté