Honda Crosstourer DCT: enduro s automatem

Publikov�no: 21.5.2012

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Petr Sluka

Cestovní enduro s plně automatickou převodovkou? Před pár lety by toto tvrzení patřilo ještě do kategorie fikce a rozhodně i já bych si hned nedokázal tuto představu srovnat v hlavě a takový motocykl si živě vybavit.

Technický pokrok se ovšem nedá zastavit a když se nám dostala do redakce letošní nejžhavější novinka od Hondy, tak jsme byli opravdu zvědaví a nažhavení, co nám Crosstourer předvede. Technické parametry a krátké představení jsme popsali nedávno a nemusíme se tedy opakovat, najdete je ZDE . Soustřeďme se na dojmy s pocity a zážitky přímo z jízdy.

První ošahání proběhlo v dealerství Hondy u pana Chalupníka ve Strašnicích a po krátkém seznámení s ovládáním vínově lakovaného stroje jsem byl připraven vyrazit. V první řadě vás hned překvapí nezvyklý nadbytek různých ovladačů a tlačítek na řídítkách, což u kategorie cestovních endur není zrovna obvyklé, a samozřejmě absence páčky spojky a řadící páky. Na svědomí to má samozřejmě plně automatický systém řazení s dvouspojkovou převodovkou DCT. Pro mě jako zastánce klasické motocyklové mechaniky v její surové podobě na první pohled zcela nestandartní situace s dost rozporuplným pocitem. Start proběhl lehce, usazení za řídítka naprosto přirozené, takže nemusím hledat žádnou zvláštní jízdní pozici. Přístrojová deska s LCD panelem snadno čitelná i na ostrém slunci a obsahuje všechny nutné údaje na které jsme už v dnešní době zvyklí a to včetně právě zařazeného stupně. A tady se právě projevila první síla zvyku. I když jsem dopředu věděl, že mám pod sebou motor s automatickou převodovkou tak levá ruku instiktivně promáčkla do prázdna neexistujcí ovládání spojky. Lehký úsměv a ovladačem na pravé straně řídítka zařadím plně automatický režim převodovky. Lehké klapnutí a na displeji přístrojovky vyskočí velké písmeno „D“ což znamená normální režim převodovky, můžeme říct že je vhodnější například pro městský provoz. Opětovným odmáčnuktím ovladače doleva volím režim „S“ a můžu čekat ostřejší sportovní režim DCT převodovky. Lehkým máčknutím zpět vyřazuji na neutrál. Pokud by mě náhodou omrzelo jen bezduché točení plynem, můžu zvolit tzv. poloautomatický režim v podobě sekvečního řazení. Ovládání je zasazené v ovládacím panelu na levém řídítku v podobě tlačítek + a -.

Znovu volím absolutní automat a po přidání plynu následuje naprosto sametový rozjezd. První křižovatka a opět hledání spojky a řadící páky. Zvyk je prostě železná košile, ale zase nejsem tak starý pes, abych se nenaučil novým kouskům, říkám si. Výjezd na Jižní spojku a první pokus zkusit funkci DCT převodovky. Zvolený režim „D“ je hladký jak dětská prdelka a ani nepostřehnete, že vám na displeji svítí velká šestka při rychlosti cca 60 km/hod. Začínám si hrát s plynem a pomalu zjišťuji, že to zase taková nuda nebude. Systém DCT nenechá nic náhodě a chytře reaguje na každé zatížení plynu a změnu rychlosti, prostě má to v těch elektronických vláknech pěkně srovnaný. Už se těším na výjezd mimo město a prozkoušení sportovního režimu.

Moje první testovací jízda s Crosstourerem míří na jih Čech a můžu si tedy dovolit proklepnout všechny jeho jízdní vlastnosti. Dostávám se za město a volím sportovní režim. V ten okamžik je cítit okamžitá změna nástupu otáček a vidlicový čtyřválec s původem z VFR1200 dává najevo svojí agilnost a pružnost. Z VFR1200 byl ostatně kompletně přebrán i celý rám. Zkouším reaci na rychlé zatížení při svižném předjíždění a začínám si pomalu uvědomovat, že s klasickým mechanickým řazením tohoto výsledku nikdy nemůžu docílit. Během chvíle se pro vás řazení stane jakousi hrou a zrychlení například při předjízděcím manévru mi chvílemi bere dech. Musím přiznat, že jsem čekal občasné prodlevy a trhání při přechodu rychlostních stupňů, ale nic takového se neděje a to jsem se s plynem moc nemazlil. Systém DCT ode mne sbírá první plusové body a ne poslední. Dostávám se z dálnice na silnici první třídy a přepínám na manuál, respektive sekvenční řazení. Odřadím několikrát za sebou do vrchních pozic a zase dospodu, a to i ve zrychleném sledu, kdy nechám brzdit motocykl jen převodovkou. I při razantějším podřazení převodovka stačí pobrat zatížení přebujelých otáček a nedovolí motocyklu poskakovat či ztratit jezdcem zvolenou ideální stopu. Vracím se zpět k plně automatickému režimu a dál si užívám jízdy.

Přibližně v půli cesty na jih blokuje průjezd čerstvá nehoda a po chvilce stání se rozhoduji opustit pevnou trasu. Mám přeci enduro, i když více silničního rázu a ne v žádné ortodoxní a ostré verzi. Místní kraj znám a tak se vydávám přes nejbližší kopec přímým směrem po nevábné polní cestě s krátery jak po granátech. Stojím ve stupačkách a trochu se obávám jeho nemalé váhy (275 kg). Crosstourer se ale viditelně nebojí. Při zachování základní stability a sem tam lehkém odšlápnutí nohou se dá popasovat i s tímto terénem. Při lepší přehlednosti terénu zatáhnu víc za plyn a letím směrem k vrcholu stoupání. Kontrola trakce občas zapracuje a kdo chce více adrenalinu, může si tuto funkci vypnout jednoduchým odmáčknutím tlačítka dostupným po levé ruce. Připomínám, že levá ruka tady toho opravdu nemá moc na práci a toto je jedna z mála funkcí, čím se může zabývat, snad ještě kromě ovládání směrovek. Asi kilometrová jízda po louce s čerstvým porostem a šup zpátky na nejbližší okresku.

Mířím stále na jih náhradní trasou po točitých a úzkých okreskách. DCT pracuje skvěle a přišel čas poměřit hraniční schopnosti Crosstoureru. Roztáčím plyn, pár horizontů si dovoluji jemně přeskočit, před nepřehlednými úseky jdu co nejpozději na brzdu. Olalá! Funguje to. Mírny tlak váhy motocyklu je už při ostřejším brzdícím manévru cítit, ale brzdy s reakcí plně nastavitelného podvozku značí velkou spolehlivost. Dual systém s funkcí ABS pracuje tak jak má a dokáže eliminovat i drsnější zacházení. V pár zatáčkách se odvážím zatáhnout více za plyn, reakce převodovky a kardanu spolupracuje víc než příjemně, v některých případech ale až moc hladce a samozřejmě elektronická kontrola trakce nepozorovaně vše podporuje. Připomínám ale, že pokud to jezdec přežene přes rámec fyzikálních zákonů, nic mu to není platné. Klikaté okresky s rozdílným povrchem si užívám až těsně před město Tábor a do přilby si občas zanotuji oblíbené songy. Občas přemýšlím jakou práci vymyslet mé levé ruce, napadá mě všelico, ale nechme ji v klidu odpočívat. Tady právě nastává ten okamžik kdy zjistíte, že se soustředíte jen na samotnou jízdu a tím víc máte času si to vše užívat.

Dojíždím do cíle, zastavuji a vypínám motor. Vyklapnu stojánek a zatáhnu mechanickou ruční brzdu, ano ruční brzdu! Nemožnost zařazení rychlostního stupně při stojícím motocyklu a zabránění jeho pohybu nahrazuje tuto funkci a ovládání páky na levém řídítku je snadno pochopitelné. Sednu si opodál Crosstourera a přemýšlím kam ho zařadit. Nakonec není zas tak o čem přemýšlet, je to prostě další cesta vpřed. A tak jako v průkopnických dobách rozvoje techniky byla spousta nápadů a inovací nejdříve brána s odmítavým postojem a značným odstupem, tak i já měním po zkušenostech názor na takto vybavený motocykl a věřím, že by ho změnila také většina z vás co by okusila jízdu s Crosstourerem se systémem DCT.

Během dalších testovacích dnů nám počasí vysloveně přálo a tak jsem mohl vyzkoušet i změnu jízdních podmínek. Během jednoho dne klesla teplota ze 30°C o dvacet čísel směrem dolů a sem tam silnici zkropil déšť. Co jiného si přát, Crosstourer si musel obhájit slušnou výchozí pozici solidně ovladatelného stroje i za ztížených podmínek. První den zajímavé hodnoty teplot, vzduch 9°C a ještě stále vyhřátá vozovka má stupňů 28. Druhý den byl asfalt na 15°C a adheze by tedy měla jít dolu. Vyrážím po dešti, na okreskách se lesknou klouzavé plochy asfaltových záplat. Normální režim převodovky nedovoluje motocyklu žádné vylomeniny. Po přenutí na režim „Sport“ opět razantněji zacházím s plynem a Crosstourer se nedá moc překvapit, lehké podklouznutí zadního kola při akceleraci ven za zatáčky přikládám akorát zvolené volbě penumatik z výroby, ale s tím se musí každý osobně poprat. I v režimu plně automatického řazení je odezva a stopa za horších jízdních podmínek na úrovni. Ovšem opět opakuji, prioritní je jezdec a co v tu chvíli dovolí svému motocyklu.

Další „pluska“ putují na jeho konto. Abych ale nebyl moc podezřelý a nepodléhal momentálnímu opojení, tak musím konstatovat že po vizuální stránce by mohl výrobce šáhnout po jiné formě zpětných zrcátek. Ano, je v nich slušně vidět, ale stejné objevíte i jiných modelech od Hondy a k celkovému vjemu zde moc nepasují. Z pohledu jízdních vlastností snad jen sametová uhlazenost při změně převodů v extrémních situacích např. při razantějším průjezdu zatáčkou. To je ale vše o zvyku a sladění se s funkcí automatu. Průměrná spotřeba se pohybuje mezi 6 až 7 litry na 100km a je přímo úměrná volbě stylu jízdy. Při častějším používání módu převodovky „Sport“ počítejte spíše s cifrou sedm. O tom, že je Crosstourer připraven na delší cestování svědčí i plno originální výbavy včetně sady kufrů. Pro jezdce co budou částějšími návštěvníky nezpevněných cest, doporučuji některé plastové díly vyměnit za odolnější materiál, začal bych hliníkový platem chránící motor a výfukové svody.

Dopředu už tuším, že Crosstourer s DCT se stane buď nenáviděným, nebo naopak velmi obhajovaným a oblíbeným strojem. Samozřejmě je možnost si zvolit i model s klasickou převodovkou. Každopádně jde o zásadní posun z pozice vnímání jízdy na motocyklu. O technickém posunu vpřed už tady byla řeč.

Motocykl prošel rukama i naší redaktorky Gábiny, jak se s ním poprala jako žena? „Musím říci, že jsem se na Crosstourer velmi těšila. Jsem štíhlé postavy, měřím 174 centimetrů a tak jsem byla zvědavá, jak se s tímto téměř pětkrát těžším strojem poperu. První setkání a ouha, nedosáhnu na zem, stojím na špičkách a tak mi nezbývá nic jiného, než slézt a manipulovat s motocyklem vedle něj. Naklápím jej tedy na sebe, zatlačím do řídítek a ....... nic. Musím se tedy do něj opřít vší silou, jde to. Ale nevím, co bych dělala, kdyby byl testovaný stroj osazen plnými kufry. Tedy váha tohoto stroje je opravdu dosti vysoká. Ovšem jakmile se rozjedete, nevíte o jeho hmotnosti zhola nic. Motor přede jako kotě, a i na delších cestách vás rozhodně nezklame. I když poněkud rozpačitě jsem se tvářila na to, když jsem po průjezdu díry na rozbité silnici nadskočila a na chvilku se ocitla nad sedlem motocyklu. Nastavení tuhosti to lehce zlepšilo, ale občasnému nadskočení jsem se nevyhnula ani poté. Posaz na motocyklu byl příjemný, ovládání tlačítek snadno dostupné i pro drobnou ruku ženy.

Samozřejmě jsem byla zvědavá na automatickou převodovku. Zvykla jsem si na ni během chvíle, ale přece jenom, to řazení přes spojku a řadicí páku mi tu tam chybělo. Každopádně na delší dovolenou to může být spíše výhodou. Manuální řazení dává více prostoru při sportovní jízdě a rozhodně jej doporučuji, protože máte plnou kontrolu nad zařazeným stupněm a nad otáčkami. Zkoušela jsem při automatickém režimu podřadit pomocí tlačítka a funguje to také, ale velmi rychle si to motocykl přepne zpátky a tak se vám může stát, jako se stalo mě, že vletíte do zatáčky a máte tam zpět ten původní stupeň. Navíc mi přišla docela dlouhá odezva po zabrždění a přidání plynu, než tam motocykl zařadil příslušný rychlostní stupeň. Je tedy potřeba počítat s tím, že na celou operaci budete potřebovat více času a větší vzdálenost. Každopádně i razantnější brzdění dopadlo dobře. Motocykl se lehce zhoupl, ale dalo se to bez větších problémů zvládnout. Bohužel nelze trvale vypnout ABS a tak pozor při jízdě v terénu.

Celkový vzhled tohoto motocyklu je opravdu líbivý. Přesto, že je to spíše cestovní enduro, nepůsobí nijak hromotluckým dojmem. Naopak, je štíhlejší, s jemnými křivkami. Líbí se mi tvar výfuku stejně jako displej přístrojového panelu, jasný a přehledný i ve zhoršených světelných podmínkách.

Honda Crosstourer je velmi dobré enduro, který tato japonská značka opravdu potřebovala, ale osobně bych se s ním do horšího terénu nepouštěla. Váha je pro mne opravdu velmi vysoká a i jízda po prašné polní cestě byla poněkud náročnější na ovládání, částečně to bylo také i díky automatické převodovce. Pokud tedy zvolíte automat, na cestování po běžných silnicích vám bude vyhovovat a pokud jste klidným řidičem, tak bude pro vás Crosstourer tou správnou volbou.“