Peru na motocyklu: v zemi Inků

Publikov�no: 28.9.2018

Za?~Yazeno v:

Život motorkáře

Autor:

Motoforum.cz

Často jsme se s kamarády vraceli ve vzpomínkách na celotáborovou motivační hru Poklad Inků. Dozrál čas, kdy bylo třeba naši touhu po poznání přeměnit ve skutečnost. Vyrážíme do Peru, legendární říši Inků, jezera Titicaca a posvátného Machu Picchu.

Naším prvním cílem se stává Cusco, historické centrum Incké říše. Ihned po příletu však cítíme malátnost a bolesti hlavy. Není divu, město se totiž nalézá v nadmořské výšce okolo 3400 metrů a je zde o 65 procent méně kyslíku. Proto se rozhodujeme věnovat jeden den aklimatizaci a navštěvujeme starodávné incké lázně Tambomachay, megalitickou pevnost Sacsayhuaman a posvátné místo Qenko.

Ke kaňonu Cotahuasi
Už další den v osm hodin ráno však nasedáme na motocykly Honda 250 Falcon. Nadmořská výška se ovšem bude podepisovat i na jejich výkonu, jak nám předem vysvětlili v půjčovně. Před sebou máme 320 km po asfaltové silnici. Příjemně nás překvapuje nízký provoz a užíváme si parádní jízdu po grandiózně široké kvalitní cestě. Následující den je o poznání náročnější, chceme totiž dosáhnout kaňonu Cotahuasi, a to ze severní strany. Cesta však není zakreslená v tištěných mapách a neví o ní ani Chris, řidič doprovodného terénního auta Mazda. A to nás v půjčovně motocyklů ujišťovali, že všude byl a vše zná. Naštěstí máme mapu v GPS. Na náhorní plošině v 4000 metrech nad mořem odbočujeme doleva.

Nečekanou zradou je pro nás přes cestu stojící silniční závora a za ní přísná policistka. V pravý okamžik nás zachraňuje Chris, zajistí registraci a dokoupení pohonných hmot. Závora se zvedá a my vyjíždíme vstříc nekonečné náhorní plošině. Sice nás drobně znepokojil fakt, že policistka neví, zda-li se dostaneme touto cestou do kaňonu Cotahuasi, ale snad to nějak dopadne. Asfalt nahrazuje šotolina, nacházíme se v oblasti patřící těžařským společnostem. Nadmořská výška stoupá nad 5000 metrů, nás i motorky trápí nedostatek kyslíku. Nikde nikdo, jen lamy, alpaky a podivná opuštěná obydlí. Vypadají jako městečka mrtvých z hororu. Ochlazuje se a černá oblaka před námi věstí déšť. GPS nás vede dobře a na obzoru vidíme zasněžený neaktivní stratovulkán Coropuna s výškou 6425 metrů, nejvyšší a nejrozlehlejší peruánský vuklán. Některé z úseků a zatáček jsou obtížné, nemáme ideální pneumatiky do hlubokého štěrku a prachu, takže jedeme velmi pomalu, abychom nespadli a nezranili se.

Teprve po 250 kilometrech GPS mapa poprvé neodpovídá skutečnosti. Naštěsí se nabídla alternativa, která nás dovedla k vesničce ležící v 4500 metrech. Místní obchůdek, autobusové nádraží a čerpací stanice v jednom nám poskytuje kávu a zákusky. Mezitím venku sněží – ideální osudové načasování této vísky. Obyvatelé potvrzují, že do Cotahuasi dojedeme, i když ne ze severu, jak jsme plánovali, ale ze západu. Hned se nám spravuje nálada. Asi po dvou hodinách dosahujeme okraje kaňonu a těšíme se z nádherných scenérií. V knižním průvodci se dočítáme, že máme tu čest zhlédnut jeden z nejhlubších kaňonů na světě. Pouze díky odlehlosti a nepřístupnosti ho nezaplavují tisíce turistů jako podobný Colca Canyon.

Stejnojmenná vesnice Cotahuasi (2700 metrů nad mořem) se nachází na dně kaňonu, což pro nás znamená sjezd vleklými serpentinami o 2000 metrů níže. Poté si užíváme večer u piva s půvabnou dívčí obsluhou, diskutujeme o skvělých zážitcích a těšíme se na další dny a nová dobrodružství.

Úchvatná cesta a dobré jídlo v Corire
Brzy ráno vyjíždíme opět na náhorní planinu ve výšce 4500 metrů. Po 15 kilometrech se asfalt znovu mění na šotolinu. Jedeme okolo vulkánu Coropuna, který byl včera na vzdáleném obzoru. Provoz je minimální, okolo nás se procházejí jen lamy a alpaky, prostě romantika. Původně jsme měli v plánu jet do Bolívie, přejet poušť Atacama, ale tohle je mnohem lepší varianta. Odpoledne nás čeká asi nejdelší sjezd v životě, sestoupáme ze 4700 do 400 metrů nad mořem, kde se nachází vesnice Corire. Krajina se až zázračně proměňuje, projíždíme kaktusovým lesem, pouští bez kapky vody a končíme v úrodné nížině s rýžovými políčky a ovocnými sady zavlažovanými důvtipnými kanály řeky Rio Camaná.

Corire může mít okolo 3000 obyvatel, a je to obec jako každá jiná. Náměstí s kostelem lemují obchůdky a jídelny. Nejvíce tu „frčí“ mobilní telefony, protože je nabízí asi 20 obchodů, a na výběr jsou tu tři operátoři. Kupujeme si místní SIM karty, telefonujme a připojujeme se na internet za pár korun. V jídelnách jsou nejčastěji kuřata, hovězí a vepřové maso na mnoho způsobů, v kombinaci s rýží, hranolky, kukuřicí a zeleninou. Ceny jsou velice příznivé, menu stojí 7 SOL, což je zhruba 50 korun. Úděsným zvykem je však televize puštěná na plné pecky snad v každé jídelně. Sledované jsou hlavně seriály a soutěže. Vyhnout se tomuto nešvaru můžete jen v luxusních velkoměstských restauracích. Levné stravování nabízejí také mobilní stánky na ulicích. Večeře vás tu v přepočtu vyjde na 20 korun. Za půl litru čerstvě vymačkané pomerančové šťávy dáváme 12 korun, za sendvič se sýrem a vajíčkem o korunu víc, prostě paráda! Všímáme si, že oproti Evropě se tu stále těší zájmu video, DVD půjčovny a centra počítačových her pro mladé.

Koupání v Atlantiku i v termálech
Přejeli jsme suché a opuštěné peruánské vnitrozemí a k hrátkám ve vlnách nás láká Atlantiku. Ještě si zajezdíme s motocykly na liduprázdné pláži, a pak už hurá do vody, do velkých vln. Teplota vody je však jen okolo 16 stupňů, takže to dlouho nevydržíme, a hned je nám jasné, proč zdejší plážový resort zeje prázdnotou. Pobřeží omílá studený Humboldtův proud, někde jsou občas k vidění tučňáči, tuleni či lvoni. I v hlavní sezoně je koupání spíše pro otužilce, k nimž se my, zhýčkaní motorkáři, určitě nehlásíme.

Cusco je dle průvodce peruánské město plné půvabů, ale nás nijak nezaujalo, a raději se off-roadovou oklikou vydáváme do proslulého kaňonu Colca. Důležitější než cíl je pro nás cesta, která k němu vede. Ujíždíme stovky kilometrů pravou jihoamerickou pampou obývanou jen honáky ovcí, krav, lam a alpak. Ač je kaňon považován za přírodní unikát, jsme vice nadšeni kaňonem Cotahuasi pro jeho odlehlost a divukrásnou nepřístupnost. Skvělé jsou ovšem v bezprostřední blízkosti Colca Canyonu termální prameny s teplotou 40 stupňů, v nichž si dáváme koupel a studené pivo Arequipeňa. Lepší konec jízdy ani nemůžeme mít!

Titicaca, Uros, Taquile a další krásy Peru
Už z dálky nás další den vítá mystické jezero Titicaca, v němž se prý ukrývá poklad Inků. Je nejvýše položenou splavnou vodní plochou na světě (3812 metrů nad mořem), má hloubku 284 m a rozlohu 8500 kilometrů čtverečních. Titicaca je zároveň národní rezervace čítající přes 60 druhů ptáků, 14 druhů ryb a 18 druhů obojživelníků.

Absolvujeme celodenní výlet lodí na plovoucí ostrovy Uros a ostrov Taquile. Ostrovy Uros tvoří několik na sobě položených vrstev rákosu tortora, který roste na mělčinách všude okolo jezera Titicaca, a je základním materiálem pro stavbu chýší a rybářských člunů. V období dešťů lze spatřit některé ostrovy, jak pomalu kloužou po hladině jezera. Na ostrovech žije už jen několik set indiánů kmene Uros. Jejich jedinečnou kulturu naštěstí uchovává skanzen pro turisty.

Ostrov Taquile, kam se plavíme z města Puno, vzdáleného 25 kilometrů, obydlují více než 10 tisíc let příslušníci Aymarské říše. Ve 13. století ho dobyli Inkové. Roku 1580 koupil ostrov Pedro Gonzales de Taquile, a místní indiány postihla katolická manipulace. Dnes se většina z 1200 obyvatel živí pletením a tkaním jemné vlny z alpak, což je proslavilo po celých Andách. I my obdivujeme jejich výrobky, a dokonce jsme pozváni na výborný oběd, pstruha z jezera Titicaca. Je krásné počasí, a tak se koupeme v azurově modré vodě malého zálivu. Při přechodu ostrova si připadáme spíše jako na pobřeží Korsiky než uprostřed Peru.

Znáte nejvyšší vysokohorskou rostlinu na světě?
Naše motorkářská dovolená se chýlí ke konci. Do Cusca to jsou už jen dva dny jízdy. Využíváme boční štěrkové cesty a odměňujeme se úchvatnými výhledy na zasněžené vrcholy And i rozlehlou jihoamerickou pampu. Zaujme nás kaňon Tinajani, jehož scenérie a neobvyklé skalní útvary připomínají Monument Valley v USA.

Rostou tu také nejvyšší vysokohorské rostliny světa, obří bromélie Puja Raimondova, které svým květenstvím dosahují výšky až 12 metrů. Naleznete je pouze v Bolívii a v Peru. Prosluly také tím, že jsou nejpozději vykvétajícími rostlinami naší planety. Více než 100 let shromažďují vespod živiny, a teprve pak vytvoří bělostná květenství. Jakmile bromélie Puja Raimondova vyprodukuje semena, celá rostlina uhyne a cyklus se už neopakuje.

Bilancujeme naše peruánské dobrodružství
Na cestě po odlehlých částech Peru jsme za 11 dní ujeli 2500 kilometrů, z toho 850 kilometrů mimo asfalt, a opravili tři defekty. Jako turisti jsme nemohli vynechat návštěvu slavného Machu Picchu a jezera Sandoval v tropickém deštném pralese. Odlétáme domů s pocitem, že se nám podařilo splnit si náš klukovský sen naprosto dokonale.

Peru v číslech
Rozloha: 1 285 220 km²
Hlavní město: Lima
Počet obyvatel: 30 445 000 (40 na světě)
Jazyk: španělština, kečuánština, ajmarština

Jak se tam dostat: letecky (letenka kolem 27 000 Kč), po zemi z Thajska nebo Vietnamu.
Přenocování: levné, někdy i komfortní, 100 – 500 Kč/osoba/noc.
Motocykly: půjčoven je málo, jen v některých velkých městech cena 35 - 200 USD/den.
Měna: peruánský nuevo sol, 1 PEN = 7 Kč
Ceny: pivo 5 SOL, litr benzínu 3 SOL, večeře 5 – 40 SOL, ananas 2 SOL.

Autor: Honza Odehnal je duší svérázné outdoorové cestovní kanceláře Rajbas, Jako jedna z mála cestovek nabízí program i pro motorkáře. Na jednoválcových charismatických motocyklech Royal Enfield 500 ccm se svými klienty brázdí silnice indického Himálaje, Nepálu a Tibetu již osmým rokem. Nabízí také cesty na endurech v Thajsku, Laosu, Vietnamu nebo v Austrálii. Může podpořit i vaši cestu terénním autem s vlekem až na osm velkých endur například do Maroka, Tunisu, Skotska či Islandu.