Test Moto Guzzi Stelvio NTX 1200 8V ABS

Publikov�no: 9.7.2012

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Tolik jsme se těšili na test tohoto italského mastodonta, jak ho pořádně provětráme, vyzkoušíme, nafotíme, ale příroda byla nemilosrdná. Po celou dobu doslova lilo jak z konve a sluníčko svítilo pouze v den, kdy jsme si Stelvio přebírali a znovu vysvitlo, až když jsme ho vraceli.

Nejsme z cukru, takže ačkoliv naše původní plány byly vyjet na prodloužený víkend, přizpůsobili jsme se počasí, vymysleli náhradní program a nakonec z toho byla fajn neděle v sedle motocyklu i když občas propršená. Všechny novinky a změny, které pro letošní rok Moto Guzzi na svém Stelviu NTX 1200 8V ABS udělali, jsme vám představili v předchozím článku, nebudeme se proto opakovat a budeme se rovnou bavit hlavně o dojmech a pocitech z jízdy na tomto stroji.

Pokaždé když zaparkuji motocykl předním kolem z kopce dolů a čeká mě vytlačení stroje zpět na vozovku, protože dopředu to nejde, vzpomenu si na dobu, kdy jsem začínala jezdit a ti zkušení mi radili, parkuj tak, abys zase dokázala sama vyjet. Přesně tahle věta mi vytanula na mysli, když jsem dorazila na smluvené místo, zastavila předním kolem o obrubník a pak potupně požádala kolegu Jardu, aby mi pomohl „guzzinu“ vytlačit. Téměř tři metráky jsou prostě znát a já jsem s ní nehnula ani o píď. Na místě se mi s ní pohybovalo celkem bez potíží, ale kufry zely prázdnotou a tak si myslím, že v plné polní bych to už moc nedávala.

Ještě než budeme hovořit o jízdě, pojďme se na chvíli zastavit u sedla a jeho stavitelné výšky. Sedlo jak pro jezdce i pro spolujezdce je příjemně široké a pohodlné pro cestování na delší trasy. Když jsem poprvé usedla na motocykl, zůstaly mi nohy vlát ve vzduchu a tak bylo načase vyzkoušet ono udávané snížení posezu. Nečekejte však žádný šroub, děje se to pomocí čtyřech gumových krytek, které jsou umístěny pod sedlem. Jsou ve tvaru písmene „L“ a pro snížení sedací části je stačí pouze otočit o 180 stupňů. Můžete tedy mít výšku sedla buď 840 nebo 820 mm, mě osobně vyhovovala ta druhá hodnota, při které jsem dosáhla na zem alespoň špičkami nohou.

Celková ergonomie posazu je pro jezdce opravdu příjemná a to hlavně díky dobře umístěným stupačkám. To vše také dolaďují široká řídítka, kterými se motocykl dobře vede. Tlačítka na levém řídítku se mi ovládaly bez jakýchkoliv problémů, i pro moji drobnou ruku byly snadno dostupné. Jediné, s čím jsem se z počátku potýkala, bylo tlačítko pro zapínání přídavných mlhových světlometů, které je umístěno na pravém řídítku. Vzhledem k tomu, že je tu plynová rukojeť, za jízdy jsem mlhovky tedy nebyla schopna zapnout, aniž bych se nevyhnula cuknutí plynu. Přístrojová deska je na první dojem zaplněna do posledního místečka a zdá se být dosti nepřehledná. V průběhu dne jsem si však na množství údajů zvykla a večer už mi to nijak zvláštní nepřišlo.

Pojďme však nastartovat, motor hladce naskočí a tělem mi projíždí vibrace od chvějícího se dvouválce. A tady se to nejspíš bude dělit na dva tábory. Jsou lidé, kteří to celodenní vibrování zbožňují a kvůli zvláštnímu charateru pohonné jednotky si Moto Guzzi pořizují. Pokud však patříte k těm, kteří máte rádi plynulou jízdu, nejspíš vám bude vadit, že vám po celém dni v sedle trochu brní ruce. Každopádně zvuk agregátu je uchu lahodící. Musím říct, že mě uchvátila převodovka Stelvia. Stačilo brnknout na řadičku a rychlostní stupeň tam padnul přesně, lehce a řazení je tady opravdu zábavou.

Po pár kilometrech po našich rozbitých silničkách zastavujeme a přenastavuji si odpružení, protože na mě bylo dost tvrdé a tak jsem při každém průjezdu větší díry či hrbolku nadskakovala a na motocyklu jsem se udržela jen díky pevnému držení za řídítka. Měkké nastavení mi maximálně vyhovovalo. Průjezdy zatáčkami byly hladké, nepociťovala jsem žádné kroucení podvozku. Průběh výkonu byl plynulý od 3500 otáček až do omezovače, který je nastaven na osm tisíc. Nejlépe se mi jezdilo kolem pěti tisíc otáček, kdy jsem si užívala i točivý moment, který je u Stelvia více než příjemný. Povrch silnice byl celý den mokrý a tak jsem si několikrát zkusila jít silněji do brzd, musím pochválit ABS a jeho nastavení, nijak mi do brzdění nezasahovalo a zafungovalo až v situaci, kdy jsem byla ve městě na dlažebních kostkách. Takže funguje, ale doporučuji vám nepokoušet osud a nechat ABS v klidu spát.

Na dálnici vede Stelvio svoji stopu přímo a bez vlnění. Do 160 km/h bylo svezení bezhlučné. S motocyklem můžete jet i vyšší rychlostí a stále si drží svoji stopu, avšak pak je to spíše otázkou rizika, kdy potkáte někoho, kdo se nepodívá do zpětného zrcátka a foukne vám to přímo před vás. Takže raději zvolněte a užívejte si komfortního svezení. Protože celý den pršelo, neodolala jsem a šla jsem zkusit, co tento motocykl bude dělat na mokré trávě a rozbahněné cestě. Tedy přiznám se, že jsem tohoto rozhodnutí záhy litovala. Motocykl je opravdu hodně těžký a na takovýto terén s mojí drobnou postavou to tedy není. Při pomalé jízdě se mi neustále smýkalo zadní kolo a bylo velmi náročné udržet stroj ve svislé poloze a neotestovat padací rámy.

Ráda bych se ještě zmínila o pocitech spolujezdce. Vyzkoušela jsem se svézt jako baťůžek. Sedělo se mi příjemně i po půl hodině jsem nebyla nijak znavená. Díky měkčímu nastavení odpružení jsem ani nenadskakovala při průjezdu po silničních nerovnostech. Jediné co mi vadilo byla rychlost nad 140 km/h, kdy na mě již nepříjemně foukalo a nepomohlo ani přenastavení plexištítu.

Pokud tedy zvažujete, že si pořídíte cestovní enduro, rozhodujte se spíše podle toho, kde s ním chcete jezdit. Po rozbitých silničkách to se Stelviem zvládnete, do terénu to však motocykl určen příliš není. I když popravdě řečeno, většina konkurence na tom bude podobně.