Carlos Lavado, nejúspěšnější jezdec GP z Jižní Ameriky

• Publikov�no: 16.3.
• Za?~Yazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Jezdci Grand Prix z Venezuely. To je pro současné fanoušky motocyklové silnice těžko představitelné. Přesto několik špičkových jezdců pocházelo z jihoamerické země v 70. a 80. letech.

Díky těmto silným jezdcům v kombinaci s podporou venezuelského importéra Yamaha Venemotos a venezuelské asociace motorsportu byla v letech 1977 až 1979 dokonce třikrát uspořádána Grand Prix. Johnny Cecotto a Carlos Lavado byli nejznámějšími jezdci z Venezuely. Cecotto vyhrál Grand Prix celkem 14krát, rozdělených mezi 250cc, 350cc a 500cc.

Cecotto vyhrál jeden titul mistra světa v Grand Prix, a to v roce 1975 – jeho debutovém roce – ve třídě 350 ccm. Ve třídě 500 ccm jeho nejlepší umístění bylo v roce 1978, kdy skončil třetí těsně před Wilem Hartogem (čtvrtý) a za Kennym Robertsem a Barrym Sheeneem.

Lavado byl ještě úspěšnější, ale ne v kubatuře 500ccm. Ale o tom až později. Kromě těchto dvou jezdců vyhrál Grand Prix další Venezuelan. Iván Palazzese vyhrál dvě Grand Prix 125cc v roce 1982. Palazzese měl působivý vstup do světa Grand Prix. Ve věku 15 let vstoupil do Velké ceny Venezuely v roce 1977 jako divoká karta, když se mu podařilo dojet třetí v závodě třídy 125 ccm za Angelem Nietem a Antonem Mangem. Palazzese byl v té době nejmladším jezdcem, který kdy stál na stupních vítězů Grand Prix. Nutno zmínit, že na této Grand Prix ve Venezuele chybělo mnoho jezdců kvůli vysokým cestovním nákladům. V letech 1983 a 1984 se Palazzese – jako týmový kolega Lavada – několikrát přiblížil vítězství ve třídě 250 ccm. V roce 1983 Palazzese skončil druhý během TT Assen za Lavadem. Palazzese se bohužel dožil pouze 27 let. V roce 1989 Venezuelan zemřel při tragické havárii v Hockenheimu.

Osobně si Palazzeseho pamatuji z brněnského paddocku, když se v něm objevil vůbec poprvé. Tehdy svůj stan postavil nedaleko tehdejšího tiskového střediska a byl nepřehlédnutelný. Celému zázemí venezuelského jezdce totiž kralovala jeho babička, která z pusy nikdy nevypustila cigaretu...Ivan tehdy řídil motocykl MBA o objemu 125 ccm...

Ale zpět k Lavadovi. Inspirovaly ho úspěchy jeho krajana Cecotta. V roce 1978 se Lavado poprvé zúčastnil Grand Prix ve svém domácím závodě. Okamžitě skončil druhý ve třídě 250 ccm. O rok později vyhrál závod třídy 350 ccm během Velké ceny Venezuely. V těchto dvou sezónách se Lavado také několikrát zúčastnil GP v Evropě, ale neúspěšně. V roce 1980 závodil celou sezónu GP ve třídě 250 ccm a 350 ccm. Lavado byl jezdcem venezuelského importéra Yamaha Venemotos. V roce 1980 vyhrál tehdy čtyřiadvacetiletý jezdec svou první Grand Prix na evropské půdě. Bylo to na mokré trati během závodu 250 ccm během kultovního sobotního TT Assen v roce 1980. Lavado byl vždy silný v obtížných podmínkách a užíval si závodění na okruhu TT Circuit Assen (v Assenu se jezdilo tradičně v sobotu). Ale během té sezóny se objevila i další jeho charakteristika. Pro Lavada totiž platilo: „vše nebo nic“. To ho v kombinaci s jeho přátelským úsměvem a rozpoznatelným knírem udělalo velmi populárním, ale také se pravidelně zraňoval. To také způsobilo, že v letech 1980, 1981 a 1982 vynechal několik závodů.

Na konci roku 1982 byla třída 350 ccm zrušena a Lavado se společně s Venemotos Yamaha zaměřil na třídu 250 ccm. A s úspěchem! V roce 1983 vyhrál Lavado čtyři závody - včetně TT Assen - a získal svůj první titul mistra světa ve třídě 250 ccm. Jezdci Yamahy se ale nepodařilo obhájit svůj titul mistra světa.

Lavado jezdil v roce 1984 příliš nevyrovnaně! Vyhrál jen jednu Grand Prix a uhodli jste kde: v Assenu. V roce 1985 jsou Hondy Freddieho Spencera a Antona Manga příliš silné. Tentokrát je mokro během soboty při TT Assen, ideální podmínky pro Lavada. Ale ve svém pokusu „všechno nebo nic“ selhal. O rok později – 1986 – vítězí Lavado počtvrté a naposledy v Assenu. Celkem získal během sezóny šest vítězství v jedenácti závodech a podruhé se stal mistrem světa třídy 250 ccm. Od té chvíle se ale výkonost Lavada zhoršuje. Důležitým důvodem je, že Honda má v té době ve třídě 250 ccm lepší motor. Další důvod: Lavado se na motorce často zraní. Jednou se mu podařilo vyhrát v Rijece v roce 1987, což bylo také jeho poslední vítězství v GP. Po dvou neúspěšných sezónách byl Lavado nahrazen v roce 1989 v týmu Venomotos Yamaha brazilským talentem Alexanderem Barrosem. Až do konce roku 1992 jezdil Lavado pro několik značek - včetně Aprilie a Gilery - ve třídě 250 ccm, než ukončil svou závodní kariéru.

Lavado vyhrál celkem 19 GP a získal dva tituly mistra světa, což z něj dělá stále nejúspěšnějšího motocyklového závodníka z Venezuely a Jižní Ameriky vůbec. Barros se také nevyrovnal počtu vítězství Lavada.

Otázkou ale zůstává, jak dlouho si Lavado tento status udrží, protože megatalent David Alonso – z Kolumbie – vyhrál loni čtyři GP ve věku 17 let - a také letošní sezónu začal vítězstvím.

• Přidat komentář 4
• Publikováno: 16.3.
• Zařazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík