Test Ducati Monster 1200 S: nejlepší Monster všech dob

Publikov�no: 11.7.2014

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Tomáš Procházka

Konec srandy, je to tady! Monster nebyl nikdy lepší. Celá ta dlouhá etapa počínající rokem 1992, kdy spatřila světlo světa první příšera, dospěla až sem, k novému modelu 1200 S. Držte se, bude to jízda!

Monster už má 22 let

V roce 1992 představila Ducati nový prototyp, který se měl stát ikonou. V Kolíně nad Rýnem na výstavě Motocykl International se veřejnosti odhalil Monster 900. Minimalistický design, jednoduchost a inovativní technická řešení. Radikální styl byl rázem inspirací pro ostatní výrobce. Design navrhl mladý argentinský návrhář Miquel Galuzzi a přinesl do motocyklového světa opravdovou revoluci. Dokonalá rovnováha, osobitý vzhled. Ducati navíc poskytla vynikající komponenty, jako například rám z modelu 851/888 Superbike a vzduchem/olejem chlazený motor o obsahu 904 ccm. V roce 1993 se tak na nás vyřítil Monster 900 a tím odstartoval úspěšnou éru, během které se mezi zákazníky dostalo nepřeberné množství typů. Najdeme tu „monstříky“ od obsahu 600 až do dnešních 1200 ccm, takže si vybere opravdu každý. My jsme ale zmlsaní a chceme jen to nejlepší a samozřejmě nejsilnější. Nový Ducati Monster 1200 S, to je především silný motor, tuhý podvozek a přesné vedení v zatáčkách.

Rovnou do obýváku

O vzhledu nepochybujte ani v nejmenším. Opět nám Ducati servíruje siluetu motocyklu, jakou znali už v pravěku. Dvě kola, nádrž, světlo, nic víc. Jenomže to by nesměla být italská vášeň k motocyklům tak velká, aby nám borci z Bologně nepřichystali ještě něco navíc. Směs různorodých tvarů chytře vytváří harmonický celek. Není to krása v běžném slova smyslu, ale přesto budete udiveně zírat. Nechci tu popisovat, co všechno lze stále objevovat od vypiplaného předního světlometu, přes výfukový systém až po letmo uložené zadní kolo. Důležitější je, že motocykl svého majitele bude bavit stále i po několika letech. Použité materiály jsou totiž tak dobré, že nutí člověka, aby si na ně sáhl, a to je už sakra mazec. Pokud vás třeba teď napadá postavit si takovou motorku přes zimu domů místo televize, udělejte to. Zaručuji vám, že budete prožívat lepší večery. Tady jde totiž už o regulérní umění.

Jenomže jde o umění na dvou kolech, takže mačkám ten kouzelný červený spínač, který okamžitě vyvolá určitý záchvěv vzrušení. Ducati Monster chytne s hlasitým zaduněním, po kterém se usadí v hutném rytmickém volnoběhu. Toto pro někoho teatrální představení je součástí vášně k motocyklům a nelze jej popřít, ani kdybyste se rozkrájeli. Je to úchvatné a já chci víc! Do žil se vkrádá pocit, že prožíváte něco výjimečného a přejete si okamžitě vyrazit do ulic.

All in

Nejsem si jistý, zda uvedené pocity budou prožívat všichni, ale o jedné věci jsem zcela přesvědčen. Tou je zřetelná nelibost a oklepání se celého motocyklu pokud necháte během jízdy spadnout otáčky pod tři tisíce. Trochu špatný začátek něčeho, co by mělo být báječným zážitkem, nemyslíte? Naštěstí si ihned dostatečně vynadám, probírám se z letargie, že na světě není nic zadarmo a vzápětí propojuji mozek s motorem a zadní pneumatikou.

Řízení je lehké, přímé a živé. Má čistou a vybroušenou úroveň odezvy a nikdy vás nezaměstnává myšlenkami, co všechno musí sestava pérování udělat, aby ztlumilo nekvalitní povrch, který se promítá pod koly. Mám jednu takovou menší testovací silničku, po které jezdím už od dob, kdy mě brácha naučil na fichtlu. Je to jedna z těch silnic, která je obrazem českého švejkovství. Díra, že by se do ní schoval traktor, spousta pravidelných i nepravidelných zatáček, nebezpečný horizont, štěrk a dlouhá rovinka. Znám ji víc jak svoje boty a pro mě se ta silnice stala už dávno osobností. Nějakým vrozeným smyslem vnímám její křivky i nedokonalosti. Přitahuje mě jako ženská. A přesně na tenhle kus asfaltu vezmu každou motorku. Honda tady vždy suverénně poskočila, Kawasaki to celé s nezájmem přeletěla a Harley mi srovnal záda, a tak dál... Ducati Monster 1200 S vnímání tohoto kusu země povýšil na něco víc. Dokázal poprvé v historii zapomenout na nedokonalosti. Z každé zatáčky se chtěl postavit na zadní a ve vinglu jel po kolejích. Já jako řidič se necítil osamocený, byla to hra plná zvratů, neskonalé souhry a náhodných překvapení. Vše co má jízda na dvoukolovém stroji mít jsem dostal.

Návykový motor

Motor a převodovka jsou famózní. Rychlosti do soukolí zapadají jako po másle a jen lehké cvaknutí informuje o právě provedeném úkonu. Rozdíl je o to patrnější, máte-li možnost srovnat například se staršími motocykly BMW. Tam kde tyto a jiné stroje znějí při řazení jako vysypaný kýbl brambor do sklepa, působí převodovka monstera, jakoby v ústrojí někdo ťukal písmenka na psacím stroji. A není to jen pocit ve vaší hlavě, stejně příjemná odezva se promítá na vaši levé noze.

Srdce stroje možná postrádá extrémní dravost uječených čtyřválců, ale kontruje o to víc nádherně vypracovaným charakterem. Ano, a miluje i vysoké otáčky. Na 10 000 otáček se vytočí ochotněji než byste u dvouválce čekali. Vaše já si ale tohle přeje vlastně ještě dřív, než vůbec nastartujete, a když to dostanete, nemůžete být šťastnější. Na způsobu jakým Monster nabírá úchvatnou rychlost bez zaváhání, je něco skutečně báječného. Motor nepůsobí ani trochu uměle a spolu s autentickým zvukem vycházející z nitra stroje se nám tu rýsuje jeden z nejlepších motorů této sezony.

Pocity z velmi dobrého motoru umocňují trasy, kde zatáčka střídá zatáčku. Není zde sice moc prostoru pro dlouhé zrychlování a využití plného potenciálu 143 koní, ale to celý zážitek z hutného středního pásma ještě víc rozvíjí. Tvrdou ránu při akceleraci zažíváte pořád dokola. Každých pár sekund přichází vykroužení poloměru, a jakmile se dostanete na vrchol zatáčky, jste znovu vystřeleni z děla. Není to ale nic co by vás zastrašilo. Monster správným a tím nejlepším způsobem odděluje hranici nekompromisního nabírání rychlosti a neustálého zrychlování naproti vražednému tempu, které se vás snaží zničit. Nikdy nejde dál, než dokážete pobrat, a přesto ve vás po projížďce zůstanou pocity, že se musíte ještě hodně učit, abyste plně využili jeho potenciál.

Skvělý motor je potřeba také něčím brzdit. Značkové radiálně uchycené brzdy Brembo jsou agresivní a nastupují okamžitě. Trochu se zdálo, že postrádají to štiplavé zakousnutí jaké známe ze silničních strojů KTM, ale že bychom kvůli tomu mazali do Itálie s reklamací, to ani omylem. Brzdy mají minimální prodlevu a nabízejí snadnou přizpůsobivost. Na páčce máte dost prostoru si z velké brzdné síly vzít jen tolik, kolik potřebujete a je dobře, že bylo upuštěno od horlivé síly, která u naháčů k ničemu nevede. Síla drtící destičky tam zkrátka je a řidiči navíc umožňuje velký prostor i pro případné chyby ve formě necitlivého hrábnutí po páčce. Ducati brzdily vždy výborně a ani Monster není výjimkou. Zadní brzda pak skvěle doplňuje vyvážený celek a kdykoliv na ni šlápnete, nepošle zadní kolo ledabyle do smyku. Co víc si přát?

Já bych věděl co víc si přát a tím je i nějaký ten praktický prvek na celém tom perfektním Monstru. A dočkali jsme se. Sedlo řidiče je velké, dobře tvarované a pohodlné. Navíc lze upravit výšku sedla v rozmezí 785 - 810 mm. Stupačky nebrní, lehké vibrace pouští motor pouze do rukojetí, ale i díky nim víte, na čem jedete a kolik tam zhruba máte otáček. Zpětná zrcátka jsou mohutná, počítejte však s lehce roztřeseným obrazem. Poprvé v celé více jak dvacetileté historii si dovedu představit, že Monster zmákne dovolenou i ve dvou a přitom ještě vykroužíte každý vingl pěkně, tak jak se má. Spotřeba paliva byla u Ducati také vždy doménou a Monster se svými 5,4 litry na 100 kilometrů to znovu potvrdil.

Víc už není opravdu třeba

Pokud se někdy někdo ptal, kolik koní a jaký stroj je nejlepší, aby jej běžný motorkář byl schopný zvládnout, už nemusí pátrat dál. Monster 1200 S je tím pravým motocyklem, který má koule, duši a budete ho navždy milovat. Celý stroj naplnil mé očekávání a zašel ještě dál. Do zatáček se s monsterem skládáte dřív než vůbec na samotný manévr pomyslíte a až ho večer zaparkujete, chvíli vám bude trvat než za ním zavřete dveře, protože už jej ten den neuvidíte. Jednoznačně nejlepší svezení letošního roku a po třech pivech jsem schopný připustit, že i v životě. Bez monstera to už nikdy nebudu já, tahle motorka byla sestrojena pro mě. Jízda na něm je tak dobrá, že dokud tu nebudou motocykly, které dokáží propojit vaši DNA s řídící jednotkou, musí vám stačit jako mezistupeň právě on. Ducati, říkám bravo!

Technické údaje

Motor: kapalinou chlazený dvouválec do L. Vrtání a zdvih: 106 x 67,9 mm , zdvihový objem 1198 ccm, kompresní poměr 12,5: 1. Největší výkon 135 koní při 8 750 otáčkách. Největší točivý moment 120 N.m při 7 250 otáčkách, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod O-kroužkovým řetězem, vícelamelová hydraulicky ovládaná spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Příhradový rám z ocelových trubek, plně nastavitelná vidlice upside-down Kayaba, průměr nosníků 43 mm, zdvih 130 mm, vzadu jednoramenná kyvná vidlice s centrální pružící a tlumicí jednotkou Sachs, zdvih 150 mm. Brzdy kotoučové, vpředu dvojitá o průměru 330 mm se čtyřpístkovým radiálně uloženým třmenem, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 245 mm s dvoupístkovým třmenem. Pneumatiky 120/70 ZR 17 vpředu a 190/55 ZR 17 vzadu. Výška sedla nad zemí 785 mm, suchá hmotnost 182 kg, rozvor 1511 mm, objem palivové nádrže 17,5 litrů.

Základní cena v ČR: 15 890 eur