Test Ducati Monster 821: Kdo potřebuje víc?
- Publikovno: 15.5.2016
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Legendární model Monster se opět o malinko vylepšil a osmikilo už má dnes rovných 821 kubíků. My jsme Monstříka prohnali všude kde se dalo a hned na úvod musíme prásknout, že se jedná o perfektně vyladěný bike.
Dávno jsou pryč doby, kdy měl Monster kulaté světlo, baculatou nádrž a to bylo všechno. Jasně, tenhle design starého klasického motocyklu nikdy nezestárne a dnes může udělat ještě spoustu parády, jenže čas nezastavíš. Zákazník potřebuje pořád něco nového, konkurence je nemilosrdná, a tak to chce neustále vylepšovat. Monster není výjimkou ale je moc dobře, že i přes jeho moderní kabát v něm stále najdete odkaz na jeho předky. Navíc pokud se vám podaří, stejně jako mě, přelézt z původního modelu z let 2002 až 2007 rovnou na tuhle novinku, poznáte, o kolik se dnes motocykly zlepšily.
Sedíte o dost výš, a už nejste tak nataženi dopředu na rovná řídítka. Tvar řídítek je sice stejný, ale jsou blíž k řidiči. To oceníte zejména při rychlém překlápění, ale o tom až později. Řídítka jsem už zmínil, ale musím vám taky napsat jak moc je jejich tvar, respektive šířka, skvělá. Takhle perfektně do ruky nepadnou žádná jiná. Pokračujem dál. Nohy máte v přijatelné poloze. Stupačky výrobce umístil tak, abyste mohli sobě i Monstru dovolit hluboké náklony a přitom vás neboleli kolena z nepřirozeně zalomených nohou. A zadek si trůni na příjemně vypolstrovaném a prostorném sedlu, takže jdeme na to.
Odjíždím od prodejny Ducati a v hlavě a v rukou mám stále původní generaci Monster. Ten pokrok je hrozně znát. Je to dost jiné, už ta zmiňovaná vyšší poloha v sedle, vám dávám jistější přehled o situaci v provozu. Reakce řízení byla už tenkrát perfektní a tady je ještě bezprostřednější, ještě víc propojená s vaším myšlením. Úhel sklonu vidlice je strmější a to jde ruku v ruce s okamžitou odezvou. Cokoli vás v provozu napadne je okamžitě přeneseno na kola, potažmo na asfalt. Ostatní účastníci provozu jen zírají jak to okolo nich masíte. Tohle dřív uměla starší generace taky, ale tady se vše děje s velkou samozřejmostí. Připomeňme minulou generaci novodobé historie řady Monster, kdy model 796 a jeho bráchové putovali ihned po představení do všech koutů světa a každý majitel měl při projížďce pusu od ucha k uchu. Dnes je však Monster zase malinko dál a samozřejmost s jakou poslouchá, už je opravdu na hodně vysoké úrovni.
Ducati byla dřív popotahována za její arogantnost a jakýkoli náznak praktičnosti byste hledali marně. Jenže dnes je tomu už jinak. Připočtěte si k lehlému ovládání ještě vyladěný desmodromický dvouválec a pomalu už vám to začne docházet. Tady už není potřeba něco okecávat a omlouvat. Říkat si v duchu, že to je holt studený motor, který pod čtyři tisíce otáček mlátí řetězem. Není už nic co by zmlsaného zákazníka mělo vyvézt z míry. Zkrátka, škrtnete o startér, necháte bike chvíli ohřát a vyrazíte. Jasný jak facka, spolehlivý jak Japonec, tečka.
Pokud se tenkrát spousta lidí rozhodovali pro Ducati a říkali si, že výkon trochu za konkurencí zaostává, tak to už dnes taky neplatí. Dnešní „osmikilo“ má výkon jako litr ještě před osmi lety. Tahle porce výkonu chce navíc pořád jet, protože je bičována neustálým přísunem kroutícího momentu, který je tady hodně znát. Pokud se vám podaří roztáhnout tři čtyři kvalty úplně do maxima a to několikrát za sebou, vsadím se, že po chvíli vám naskáčou mozoly na rukou, jak mocně se budete držet. Ten zátah je hodně znát, ale přitom vás nevyděsí a jakýkoliv nerozvážný pohyb není potrestán.
Nejvíce si užijete okolo šesti tisíc otáček, kdy už má motor za sebou prvotní nádech. Tady se nejlíp z Monsterem pracuje. Jeho nátura je vás odměnit a to ať už se snažíte nebo sedíte v sedle jak okurka. I když, víc se mu líbí, když se do zatáček nakláníte a udáváte rytmus. To je pak v sedmém nebi. Střídání levé a pravé je na maximální úrovni a žádná sportovní kapotovaná motorka vám tohle na okreskách nikdy nedá. Navíc nezapomínejte, že trubkový rám tu stále, byť v trochu úsporné podobě, najdete. Tudíž je zaručena perfektní tuhost a feeling od podvozku. Ten mimochodem pracuje stále dost tvrdě, jde o sportovnější naladění avšak jistý progres tu je. Není to sice vyloženě tvrdé bouchání někde odspodu, jen zkrátka nemůžete mít všechno, takže na příjemné zhoupnutí zapomeňte. Tohle je přesně na půl cesty mezi, tvrdý jak šutr a měkký jak pohovka.
Celkově se však Monster uklidnil, a i brzdy jsou uživatelsky příjemné, žádné tvrdé brzdy na doraz vidlic. Já si za celý ty tři dny nemohl na nic stěžovat. Slabé místo zkrátka Monster nemá. I otáčení na malém prostoru je lepší než dřív, rejd řídítek se o něco zvětšil. Po celém dni v sedle mi rovněž neodešlo zápěstí nebo cokoli jiného. Druhý den jsem pak znovu usedl do sedla a nejenom, že mě nic nebolelo, opět sem se zlepšil a sžil s motocyklem zas o něco víc. Náklony už byli fakt extrémní a to i díky perfektním pneumatikám Pirelli Diablo Roso II. Skvělá, možná nejlepší volba. Ani jednou jsem neměl problém, ba naopak, přidával jsem na rychlosti a to hned od začátku. Tohle jsou pneumatiky pro labužníky a povinně bych je nandal na každého naháče.
Praktická stránka je tu rovněž a spolujezdec hned hlásí, jak se mu dobře sedí. Nemá strach, že sklouzne, pohodlně se drží řidiče nebo si v pomalé rychlosti uvolní ruce na krásně vyvedených a designově chytře řešených rukojetích. Desmodromický servis je dnes již třicet tisíc kilometrů a olejový 15 000. To znamená, že ani po finanční stránce žádné přehnané nároky.
Pro mě zatím letos nejlepší svezení a loni mě podobným způsobem dostala snad jen Aprilia RSV4 RR. Zkrátka, motocykl s výkonem a ovladatelností pro nás smrtelníky za perfektní peníze. Jenže design Monstera je o světelný rok jinde, takže to je ještě lákavější nabídka. Umělecká díla si lidi kupují aby si je pověsili na zeď, vy na tom můžete od teď jezdit a to s takovou lehkostí, že jeho místo v obýváku přes zimu pěkně v teple nebude ničím překvapujícím. Je to tak dobře vyladěný bike, že si to zaslouží!
Technické údaje
Motor: kapalinou chlazený dvouválec do L Testastretta 11°. Vrtání a zdvih: 88 x 67,5 mm , zdvihový objem 821 ccm, kompresní poměr 12,8: 1. Největší výkon 82,4 kW (112 koní) při 9 250 otáčkách. Největší točivý moment 89,4 N.m při 7 750 otáčkách, elektronické vstřikování, Ride-by-wire vstřikovací jednotka 53 mm, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.
Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod O-kroužkovým řetězem, antihoppingová vícelamelová hydraulicky ovládaná spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.
Podvozek: Příhradový rám z ocelových trubek, plně nastavitelná vidlice upside-down, průměr nosníků 43 mm, zdvih 130 mm, vzadu kyvná vidlice s centrální pružící a tlumicí jednotkou, zdvih 140 mm. Brzdy kotoučové Brembo, vpředu dvojitá o průměru 320 mm se čtyřpístkovým radiálně uloženým třmenem, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 245 mm s dvoupístkovým třmenem. Kola desetipaprsková z lehké slitiny, 120/70 ZR 17 vpředu a 180/60 ZR 17 vzadu. Pneumatiky Pirelli Diablo Rosso II. Výška sedla nad zemí 785 - 810 mm mm, suchá hmotnost 179,5 kg, rozvor 1480 mm, objem palivové nádrže 17,5 litrů.
Základní cena v ČR: 10 790 eur
- Přidat komentář 1
- Publikováno: 15.5.2016
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
Další z rubriky
- 25.10. - Test Harley-Davidson Street Glide: dárek ke čtyřicátinám
- 26.8. - Test Honda EM1 e: malý městský elektroskútr
- 9.8. - Test CFMOTO 450MT: malý dobrodruh
- 26.7. - Test Harley-Davidson Low Rider ST: basa tvrdí muziku
- 19.7. - Test Ducati Hypermotard 698 MONO: nejvýkonnější jednoválec
- 14.6. - Test Honda NX500: obratné cestovní enduro