Test Ducati Monster: hravá příšerka

Publikov�no: 10.9.2021

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Byl to odvážný krok, když Ducati představila zcela nového Monstera, který je naprosto odlišný od všech přechozích generací. Mně se ale tenhle krok zamlouvá, „příšera“ je totiž hravá, lehká na ovládání, není zrádná a zvládne ji i méně zkušený jezdec. Každý výjezd ze zatáčky vám na tváři vykouzlí velký úsměv.

Poprvé se Monster světu představil v roce 1993 a vlastně téměř okamžitě všechny překvapil svojí jednoduchostí. Nekapotovaný motocykl v minimalistickém designu, vzduchem chlazený dvouválec, suchá spojka, tuhý podvozek, řídítka široká tak akorát, aby se vám dobře vedl a pak už jste potřebovali jen pěkné klikaté silničky, abyste si užili prima jízdu. Pokud jste měli možnost se na některém z prvních Monsterů svézt, tak víte, že tahle motorka chtěla pevnou ruku, ale jakmile jste se naladili na stejnou notu, byl to ve své době jeden z nejzábavnějších motocyklů na trhu.

Na vše výše uvedené už zapomeňte, nová generace Monsteru nemá ani suchou spojku, ani vzduchem chlazený motor, ani typický kulatý světlomet a už vůbec ne trubkový rám. Místo něj používá hliníkový rám s motorem jako samonosnou jednotkou, čímž ušetřili 4,5 kilogramu váhy a podobný rám byste našli třeba u sportovního motocyklu Ducati Panigale V4. Nemá vlastně ani podobný design jako minulé generace. Když se na ni podíváte, tak byste rozhodně neřekli, že je to Monster, snad jedině poté, co si přečtete nápis na jeho nádrži.

Musíte však uznat, že nový Monster je fakt povedený. Líbí se mi jeho svalnatější proporce, které v kombinaci s ostře lomenými tvary, dávají jasně najevo, že tohle rozhodně nebude nudná motorka. Na test jsme dostali verzi Monster Plus, která je oproti základní verzi o deset tisíc korun dražší a ve výbavě má navíc krytku sedla spolujezdce a přední mini větrný štítek. Šedivé barevné provedení Aviator Grey na mě působí smutnějším dojmem, ale nebojte, pořád máte v nabídce klasickou červenou barvu Ducati Red a v té to bude Monsterovi náramně slušet. Dominantním prvkem kromě motoru je přední LED světlomet s kroužkem denního svícení.

Jakmile usednete za řídítka, zjistíte, že oproti minulé generaci sedíte více vzpřímeně a to díky o sedm centimetrů posunutým širokým řídítkům směrem k vám. Je to z důvodu lehčí ovladatelnosti motocyklu a také vám to zajistí více pohodlí během jízdy. Motorka je příjemně štíhlá, nohy máte pohodlně poskládány pod sebou, přesně jak se má na rebelsky stavěném nekapotovaném motocyklu sedět.

I za ostrého poledního slunce byl dobře čitelný 4,3 palcový TFT multifunkční plnobarevný displej, na kterém se vám zobrazují naprosto všechny informace o jízdě i o motocyklu. Velmi rychle si na jejich rozložení zvyknete, přístrojová deska se ovládá jednoduše pomocí tlačítek na levém řídítku. Zajímavým detailem a u Ducati dosti nezvyklým, je malý prostor pod sedlem jezdce, kde rovněž naleznete USB port.

Pochvalu si zaslouží hydraulická spojka, která má hladký a lehký chod, dá se s ní velmi dobře pracovat, a tak nic nebrání tomu, kopnout tam první rychlostní stupeň a vyrazit vstříc dobrodružství. Letní den, sluníčko svítí, nic lepšího si pro testovací jízdu ani přát nemůžu. Ještě si vyřídím jednu záležitost v centru Prahy a pak rychle opustím brány velkoměsta. Pochvaluji si, jak lehce se s Monstříkem proplétám plnými ulicemi, jak je obratný a rošťácky živelný, tedy do té doby, než mi začne být horko pod zadkem a rozhodně to není od sluníčka, nebo, že by se mi zapalovaly „lejtka“ a lezlo to až nahoru. To jen jeden válec z motoru končí přímo pod vaším pozadím a jakmile jedete pomalejším tempem, tak vám pod něj přitápí jak čerti v pekle pod kotlem. Na jaře a na podzim to může být fajn, nepotřebujete vyhřívané sedlo, ale v létě to moc příjemné není.

Naštěstí motor Testastretta 11° při pomalé jízdě necuká a to ani při otáčkách pod hodnotou 3000. Má plynulý nástup už odspodu a dobře si rozumí s elektronickým plynem, který má citlivou odezvu na přidání plynu. Dvouválec disponuje zdvihovým objemem 937 ccm a na zadní kolo vám přes šestistupňovou převodovku posílá výkon 111 koní a maximální točivý moment 93 Nm. Moc se mi líbil lineární nástup výkonu až do červených čísel, nikde žádná proluka, žádné cuknutí nebo kopanec a je úplně jedno, jestli máte režim Urban nebo Sport, jen tady je více znát ta živelnost motoru a chuť drát se rychleji vpřed.

Ten motor mě ani v jeden okamžik nepřestává bavit, je neuvěřitelně točivý a na jeho projevu nenajdete jedinou chybu. Nechybí mu ani koníky, ani točivý moment a v moment, kdy protnete hranici 5000 otáček, stanete se na něm závislí. To si k tomu ještě připočítejte tužší podvozek, překvapil mě, jak je skvěle nastavený už z výroby. Vlastně vám ani nechybí, že si nemůžete přední vidlici nastavit a vzadu na centrálním tlumiči upravit pouze předpětí. Velmi dobře pohlcuje veškeré nerovnosti, neodskakuje a doslova příkladně drží zvolenou stopu. To je svezení, jedna báseň!

Užíváte si, jak si v rychlém sledu dáváte jednu zatáčku za druhou. Monster se nekroutí, lehce se přehazuje z jedné strany na druhou a tohle vše zvládá jak při vyšších tak i při nižších rychlostech. Spolehnout se můžete na radiální brzdiče Brembo M4.32, které jsou ostřejší a dají se lehce dávkovat. Mají jemný chod, zvládnete je lehce zmáčknout i jedním prstem.

Do výbavy dostáváte kromě náklonového ABS také asistenta startu Ducati Power Launch, který z vás udělá mistra startu. Tedy doporučuji si to nejdříve párkrát zkusit někde mimo provoz. Na výběr máte ze třech úrovní startu od nejmírnější až po ten nejdivočejší. Jakmile si zvolíte úroveň, potvrdíte ji, stačí pak jen zařadit první rychlostní stupeň, otočit plyn na doraz, pustit spojku a sevřít obě půlky. Vystřelíte jako šipka, jen tak tak udržíte přední kolo na zemi, ale ten adrenalin, co se na vás navalí, ten je až neuvěřitelný. Naštěstí znají u Ducati pravidlo, třikrát a dost. Pak už vás to nepustí, až zase po chvíli.

Stejně jako starty, vás bude bavit obousměrné rychlořazení, které je přesné a rychlé, jen potřebuje dávat povely razantnější silou. Dolů jsem ve většině případů používala i spojku. Abyste se dostatečně vyřádili s „Příšerou“ v zatáčkách, nepotřebujete k tomu nijak závratné tempo a ani být extra zkušený pilot, užijete si to totiž i v umírněnějším tempu. Stačí se jen lehce vyklonit, mít podřazeno, podívat se do zatáčky a ukázkově ji vykroužíte. Nic složitého v tom nehledejte, motocykl bude držet určenou stopu, na výjezdu přidejte plyn a užívejte si radosti z vaší jízdy. Ta bude totiž naprosto monstrózní!

Technické údaje

Motor: Kapalinou chlazený vidlicový dvouválec Testastretta 11° do L (90°) se čtyřmi ventily na válec. Vrtání a zdvih 94 x 67,5 mm, zdvihový objem 937 ccm, kompresní poměr 13,3 : 1. Největší výkon 111 k (82 kW) při 9250 ot/min. Největší točivý moment 93 Nm při 6500 ot/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod O-kroužkovým řetězem, vícelamelová, hydraulicky ovládaná antihoppingová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Hliníkový rám typu monocoque, přední vidlice upside-down, průměr nosníků 43 mm, zdvih 130 mm, vzadu jednoramenné kyvné rameno s centrální pružicí a tlumicí jednotkou Sachs, zdvih 140 mm. Brzdy kotoučové s ABS, vpředu dvojitá ventilovaná o průměru 320 mm se čtyřpístkovým radiálně uloženým třmenem Brembo M4.32, vzadu jednoduchá ventilovaná, o průměru 245 mm, s dvoupístkovým třmenem. Třípaprsková litá kola o rozměru 17 palců. Pneumatiky Pirelli Diablo Rosso III 120/70 ZR 17 vpředu a 180/55 ZR 17 vzadu. Rozvor 1474 mm, výška sedla nad zemí 820 mm, suchá hmotnost 166 kg, objem palivové nádrže 14 litrů.

Barevné provedení: červená Ducati Red, šedá Aviator Grey a černá Dark Stealth

Cena základní verze: 299 000 Kč
Cena verze Plus: 309 000 Kč