Test Ducati Scrambler Icon 2015: módní retro doplněk

Publikov�no: 11.2.2016

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

David Siegl

Dnes si můžete za menší obnos peněz pořídit spoustu motorek. Dokonce i Ducati a to navíc stylovku, kterou by chtěl téměř každý. Nebo tomu tak není?

Výrobce ještě před samotným představením napínal všechny příznivce značky, že s novým modelem bude všechno jinak. Obestřel tento koncepčně jednoduchý motocykl doslova aurou výjimečnosti. Někteří čekali víc, jiní byli nadšeni. Ať už spadáte do jakékoli kategorie věřte, že Scrambler v něčem výjimečný je a v něčem zase ne.

Jednoduchý vzduchem chlazený motor je starý známý agregát, který běžel do nedávna ještě v Monsterech. Teď už je vše jinak. Vzduchem chlazený motor má už jen Scrambler a to je svým způsobem velmi sympatické. Kdo chce zkrátka klasiku a chápe ji tak, že v naháči musí běžet jedině vzducháč, nemá jinou možnost než sáhnout po Scrambleru.

Po natočení se motorka lehce oklepe a vše je tak jak má u tohoto motoru být. Agregát potřebuje dostatek času na zahřátí, a tak tedy chvíli čekám a zkoumám detaily. Části motocyklu jsou pěkně slícované, motorka působí nerozbitným dojmem a to ve mně ke Scramblerovi vyvolává velkou důvěru. Po prozkoumání moderního budíku mám trochu pocit, že jsem moc násilně přenesen do dnešní doby a chtěl bych raději něco o malinko více retro. Nicméně nestěžuji si, je zde vše pěkně a přehledně rozmístěné, stručné a potřebné údaje nelovíte nikde hluboko v menu.

Řadím první kvalt a pouštím se do města. Podvozek je dost tuhý a motorka se díky tomu vodí přesně. Žádné zhoupnutí anebo vlnění tu nečekejte, chvíli se musíte ovšem spolu sžívat, a to jak s projížděním zatáček, tak s manipulací na malém prostoru v nulové rychlosti. Rozjíždění chce trochu spojkování a popojíždění ve městě není úplně to pravé co bych od Sramblera očekával. Párkrát se přistihnete, jak moc dumáte nad tím, co motor dělá a zda je „ucukanější“ jízda vaší chybou nebo hruběji nabíhajícího výkonu.

Chce to ale čas a přijít tomu na kloub. Spodní pole otáček není tolik příjemné a starší koncepce motoru je tu stále cítit. To se vám buď zalíbí anebo taky ne. Ale jak se říká, člověk si zvykne na všechno, takže neremcám a po třech dnech už vím přesně kolik plynu si dát, kdy přenechat práci jen spojce a tak dál. Město už mám v malíku a tak frčím na okresní silnice a tuším, že tohle by mohlo být pro Scramblera to pravé.

Je a není. Když budete mít vyžehlenou silnici, není téměř o čem hovořit. Scrambler si s klidem sobě vlastní přidřepne do zatáčky a než se nadějete, jste na jejím konci. Vše je tak rychlé, že si rázem připadáte jak na sportovní motorce. A budete chtít tedy vše prožívat znovu a znovu. Velmi návyková věc a kdo nikdy nejel na Ducati ten to nepochopí. Žádná jiná značka tohle neumí tak dokonale. Okej, ale co dál? Pokud se chcete bavit na okreskách, nesmíte moc dráždit Scramblera na špatných silnicích. Tady se ukáže slabost pevného podvozku a rázy do zad se stanou běžnou rutinou. Není to nijak tragické, ale pocítíte to zcela s jistotou.

Dálnice je v rámci tohoto druhu motocyklu docela snesitelná a pokud nemáte dva metry, tak i přesuny na hranici legálních rychlostí na ní dáte v pohodě. Jen se samozřejmě musíte trochu přikrčit a mírně naklonit. Jako za kulomet. Stabilita je rovněž v pořádku a vše se odehrává na motorce tak nějak samozřejmě. To není ale u Ducati vždy pravidlem, takže je vidět, že nad polohou za řídítky někdo přemýšlel.

Motorově, jak jsem už zmínil, jde o staré dobré jádro se vším jeho typickým charakterem a svéhlavostí. Počátek je syrový, přes štavnaté pole středních otáček až do brzkého omezovače. Tady to chce sledovat otáčky a snažit se. Odměna je ovšem veliká a opět, buď ji chcete nebo ne. Lidem, kterým tenhle motor učaruje, nebudou vůbec přemýšlet nad tím, že se musí snažit jet podle citu. Pro ně je to veliká zábava a vlastně to nejdůležitější o co tu jde.

Zbytek motorky, jako je tuhý přesný podvozek, je pro ně pomyslnou třešinkou na dortu a společně s perfektně dávkovatelnými brzdami už jen dotvářejí sportovně laděný celek. Brzdy jsou v tomto segmentu jedny z nejlepších a ostatní retro stroje se krčí někde v koutě a za trest si mění alespoň brzdovou kapalinu. Bremba jsou rychlé, přesné a s patřičnou odezvou pro vaše prstíčky. Jo a to je vpředu jen jeden kotouč!

Po praktické stránce jde o jednu z nejlepších motorek od výrobce. Samozřejmě, že na cestování po Evropě jsou jiné stroje a i po městě by možná mohl Monster s kultivovanějším vodou chlazeným motorem posloužit lépe, ale jak se to vezme. Zde máte jednoduchý desmo servis, pokud vám stroj upadne tak taky nevykrvácíte. Poloha za řídítky je pohodlná a sedačka patřičně rozměrná i pro spolujezdce. Spoustu doplňků pak zajistí, že si toho svého Scramblera můžete nakonfigurovat dle vašich požadavků.

Za svoje peníze dostanete poctivou Ducati se vším, co k tomu patří. Tedy sportovní jízdu, charakter motoru z šedesátých let a moderní design s odkazem na historii. Doporučujeme si ale Scramblera nejprve osedlat a pak se teprve rozhodovat.

Technické údaje

Motor: kapalinou chlazený vidlicový dvouválec. Kompresní poměr 11 : 1, vrtání a zdvih 88 x 66 mm, zdvihový objem 803 ccm. Největší výkon 55 kW (75 k) při 8250 1/min, největší točivý moment 68 N.m při 5750 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem, hydraulicky ovládaná vícelamelová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Příhradový ocelový rám. Přední teleskopická vidlice USD Kayaba o průměru 41 mm, zdvih 150 mm. Zadní nastavitelné odpružení Kayaba, zdvih 150 mm. Brzdy Brembo kotoučové, vpředu jednoduchá o průměru 330 mm, čtyřpístkové radiálně uložené třmeny, ABS ve standardu. Vzadu jednoduchá o průměru 245 mm. Pneumatiky Pirelli MT 60 RS, 110/80 R18 vpředu a 180/55 R17 vzadu. Rozvor 2100 mm, výška sedla nad zemí 790 mm, provozní hmotnost 186 kg. Objem palivové nádrže 13,5 litrů.

Cena: 9890 eur