Test Honda Super Cub C125: japonská legenda

Publikov�no: 2.8.2019

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Honda Super Cub C125 je jedinečný motocykl a když si jej zamilujete na první pohled, budete jej chtít mít doma v garáži. U téhle stylovky zamilovanost hraje hlavní roli, je totiž osobitá, unikátní a také zábavná. Je to zkrátka japonská legenda se vším všudy.

Když na ni tak koukám, je to vlastně děsně nepraktický stroj. Je vybaven jen sedlem pro jednoho, takže parťáka žádného svézt nemůžete a nemáte tu ani háček na zavěšení tašky. Nezbývá vám tedy nic jiného, než si znovu vzpomenou na svá mladá léta, kdy jste vozili síťovku s nákupem zavěšenou na beranech svého kola. Jenomže tenhle Super Cub C125 je tak zábavný, že vlastně na všechna negativa rázem zapomenete a to ještě, když si zastavíte ve městě na dobrou kávu ve vaší oblíbené kavárničce a budete si užívat obdivných pohledů všech kolemjdoucích. Tenhle stroj je nepřehlédnutelný.

Jenomže když je tedy tak nepraktický, proč se jich od roku 1958, kdy byl poprvé představen světu, vyrobilo již neuvěřitelných 100 milionů? Odpověď je celkem snadná, motocykl je totiž jednoduchý na ovládání, kvalitně zpracovaný a provozovat jej můžete ve všech zemích světa bez ohledu na to, jak kvalitní palivo tam mají a také po jak kvalitních silnicích tam budete jezdit. Sedmnáctipalcová kola s přehledem zvládají téměř vše, od perfektních asfaltek až po rozbité cesty v horách někde v v Asii.

Nesporně další výhodou je automatická spojka, čímž se usnadnila jízda s tímto strojem ještě více zákazníkům. Na motocykl se díky vykrojenému prostoru mezi sedlem a předním sloupkem dobře nastupovalo a i když jste jeli svátečně oblečeni, nemuseli jste mít obavy, že by jste se ušpinili od řetězu, neboť ten byl velmi dobře zakryt. Přední kapotáž byla pro snížení hmotnosti vyrobena z plastu, což bylo před padesáti lety něco naprosto nezvyklé. Potkat jste Super Cuba mohli ve více než 160 zemí světa, tedy kromě zemí v Evropě, kde jste si legální cestou tuto legendu pořídit nemohli. Tomu je ale konec a Honda Super Cub je k dostání u všech dealerů. Možnosti otestovat tohohle „prcka“ jsme neodolali ani my.

Jestli vás něco neopustí, tak to bude úsměv od ucha k uchu, který budete mít pokaždé, kdy na Super Cuba usednete. Také zjistíte, že se vlastně za těch šedesát let, co se motocykl vyrábí, na jeho vzhledu nic moc nezměnilo a také jeho zaměření na vyloženě městské vozítko zůstává stejné. Je to spíš záležitostí zábavnější cesty na kávu s přáteli neboť na to, abyste s ním převáželi tašky není vybaven a vozit na zádech batoh se k němu moc nehodí. Jednou z nevýhod je také nutnost vlastnit řidičský průkaz s oprávněním pro skupiny A1. Nemá to tedy na trhu vůbec jednoduché, navíc když má kolem sebe mnoho praktičtějších konkurentů z řad skútrů. Pokud si ho někdo pořídí, tak to bude ten, kdo si jej zamiluje na první pohled a nepřestane na něj myslet dnem i nocí.

Na test jsme měli Super Cuba v modro-bílém provedení Pearl Niltava Blue a už na první pohled nás zaujala vysoká kvalita zpracování. Z motocyklu na vás okamžitě dýchne doba dávno minulá, ale vlastně stále moderní, s chromovými doplňky, dominantním červeným jednomístným sedlem, s leštěnými pětipaprskovými koly a doplněná o novodobé technologie v podobě LED světel a bezklíčového ovládání. Netradičně naleznete přístup k palivové nádrži pod sedlem. Tedy přiznám se, že jsem málem propadla zoufalství, než jsem ji našla. Pod sedlo se totiž dostanete jen po stisknutí malinkatého tlačítka ukrytého těsně pod sedlem, ale když už se to podaří, objevíte tu kromě šroubovacího víčka palivové nádrže ještě jedno tlačítko. Zvědavost mi nedá a tak jej okamžitě stisknu, v tu chvíli odskočí pravý boční plast, ve kterém je ukrytá malá boční schránka, do které vám toho sice moc nevejde, ale telefon a pár drobných určitě ano.

Po usednutí za úzká řídítka vás zaujme malý digitální retro displej, který se jednoduše ovládá pomocí tlačítka. Na displeji se vám kromě zařazené rychlosti zobrazuje také aktuální rychlost, kterou jedete, celkový počet kilometrů, dva tripy a hodiny. Horní polovina displeje je ohraničena analogovým tachometrem. Stav palivové nádrže vidíte na kostičkovém palivoměru. Do ní se vám vejde 3,7 litru paliva, ale jeho spotřeba lehce nad 1,5 litrů na 100 km vám bohatě stačí na ujetí více než 200 kilometrů.

Super Cuba jsem si vzala na mezinárodní sraz motocyklů Honda Gold Wing a patřil mezi jeden z nejobletovanějších a také nejtestovanějších strojů. I když na první pohled vypadá Super Cub na malého prcka, bez potíží se na něj poskládal i vysoký chlap, aniž by měl kolena až někde pod bradou. Naopak, na motocyklu se sedí přirozeně a docela i komfortně, posed je vzpřímený, nohy máte pohodlně složené pod sebou a bez potíží dosáhnete na zem. Měkké tvarované prošívané sedlo je ve výšce 780 mm.

Ačkoliv je Super Cub celkem jednoduchý stroj na ovládání, přece jenom to chce trochu cviku a sehrání se jezdce s motocyklem. Řazení tady totiž není klasickou řadičkou, jako u ostatních motocyklů, ale kolébkou a bez spojky, ta je automatická. První rychlostní stupeň se řadí dolů, pak už jen stačí přidat plyn a vzhůru do neznáma. Teď však přichází ta změna od zažitých zvyklostí. Super Cub má celkem čtyři rychlostní stupně, pokud tedy chcete zařadit dvojku, trojku a čtyřku, kopete pořád špičkou boty dolů jako u prvního kvaltu. Jak však na podřazení? Jednoduše patou šlápnete na zadní pedál a jakmile odšlapete až na jedničku, dalším šlápnutím zařadíte neutrál. Zdá se to složité, ale po pár kilometrech už to budete mít v rukou a budete se bavit tím, jak ještě lépe řadit s meziplynem.

Motocykl je poháněný vzduchem chlazeným jednoválcem o zdvihové objemu 125 ccm. Je to poklidný stroj, budete rádi, když z něj na silnici vymáčknete 90 km/h, ale po městě vám jeho 9,5 koníků s kroutícím momentem 10,4 Nm bude bohatě stačit. Oceníte však jeho záběr už od nízkých otáček a lineární nástup až do těch nejvyšších. Je to zkrátka stroj na parádu. Dala jsem si na něm výlet kolem komína a po 40 kilometrech už jsem byla ráda, že se vracím, lehce mě brněly ruce od vibrací motoru, které jsem po městě nijak nevnímala a taky mě trochu bolel zadek.

Super Cub se dobře ovládá, hodně mi to připomínalo jízdu na dámském kole a to nejen díky vzhledu motocyklu, ale i jeho konstrukcí. Proplétání mezi vozy s ním bylo snadné a vlastně jste ani nepocítili, že váží 109 kilogramů. Podvozek byl poněkud tužší, ale celkem obstojně se popral s menšími dírami na silnici. Brzdy jsou pocitově gumovější a mají pomalejší nástup.

Mám k motocyklu jen dvě vady na kráse. Jednou z nich je nutnost řidičského oprávnění na motocykl A1 a tou druhou je nepřiměřeně vysoká cena. Chápu argumenty, že je to retro stroj, japonská legenda, ale za jednosic mi přijde částka téměř 90 tisíc korun příliš vysoká. Za stejné peníze totiž můžete mít zábavnější minibike MSX 125 nebo skútr SH125i. Je fakt, že po praktické stránce jsou tyto stroje lepší, ale atraktivitou se mu ani jeden z nich nevyrovná a pokud chcete vyčnívat z davu, je pro vás Super Cub C125 zajímavou nabídkou japonského výrobce.

Technické údaje

Motor: čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec, rozvod OHC. Vrtání a zdvih 52,4 x 57,9 mm, zdvihový objem 125 ccm, kompresní poměr 9,3:1. Největší výkon 7,1 kW při 7500 1/min, největší točivý moment 10,4 Nm při 5000 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání a digitální tranzistor.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem, automatická odstředivá spojka v olejové lázni, čtyřstupňová převodovka.

Podvozek: Páteřový rám. Přední teleskopická vidlice, zdvih 100 mm, zadní dva tlumiče, zdvih 84 mm, ocelová kyvná vidlice. Brzdy jednokotoučové, vpředu jednopístková o průměru 220 mm. Vzadu 130 mm bubnová brzda. Kola hliníková litá. Pneumatiky 70/90-17M/C vpředu a 80/90-17M/C vzadu. Rozvor 1245 mm, výška sedla nad zemí 780 mm, světlá výška 125 mm, pohotovostní hmotnost 109 kg. Objem palivové nádrže 3,7 litrů.

Barevné provedení: červeno-bílá Pearl Nebula Red, modro-bílá Pearl Niltava Blue

Cena vč. DPH: 89 900 Kč