Test Moto Guzzi V7 Stone

Publikov�no: 8.8.2012

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Miroslav Koláček

Jak jsme před pár dny avizovali na našich stránkách, absolvovali jsme pro vás test modernizované Moto Guzzi V7 Stone i Racer. Tady jsou dojmy z jízdy na první z nich.

Letošní model nekapotovaného retrobiku od slavné italské značky doznal nejpodstatnějších změn hlavně na motoru. Už z vnějšku si můžete všimnout nového tvaru hlav válců a vík ventilů. Pod nimi se skrývá přepracovaný spalovací prostor, který pracuje s vyšším kompresním poměrem a většími sacími ventily. Absolutní novinkou je pak použití jedné škrtící klapky pro oba válce, jehož bylo docíleno umístěním klapky o průměru 38 mm na centrální plastovou přírubu ve tvaru písmene „Y“. Další inovací prošla převodovka zejména pak mechanismus řazení který se zpřesnil a ztišil. Ve výsledku došlo ke zvýšení výkonu a točivého momentu takřka o 10 % při současném snížení spotřeby a emisí. Další změnou k lepšímu prošla kola jejichž ráfky doznaly snížení váhy o 2,3 kilogramů, což má velký vliv na zlepšení ovladatelnosti díky menšímu gyroskopickému efektu. Letošní V7 dostala novou, tentokrát kovovou a větší nádrž. Tolik suchá fakta a teď k samotné motorce.

Teď bych se tady mohl rozepsat o tom, že přes inovaci převodovky se pořád při zařazení jedničky ozve pořádné lupnutí a dráhy řazení jsou poněkud dlouhé, že zadní brzda nemá úplně ideální dávkování. Ale o tom tahle motorka vůbec není! Je především o vzhledu a vjemech, které zažíváte při jízdě. Mohu vám zaručit, že pokud máte jenom trochu rádi klasické stroje, tak vaše pocity budou jen a jen o střídání krásy s nádherou. Na tomhle motocyklu se budete cítit jako James Dean nebo snad radši Steve McQueen?

Vzhled, nebo chcete-li design italského stroje je dotažen až skoro k naprosté dokonalosti. Jedinou výtku mám k provedení páky řazení a zadní brzdy, které mi přišlo slušně řečeno nehezké. Naproti tomu pohled zezadu na zadní světlo spolu s blinkry a na pohodlné dvojsedlo je prostě nádherný. Vůbec tvar a vzhled sedla mne uchvacoval pokaždé, když jsem si motorku prohlížel. Dále kovová matná nádrž s výrazným plastickým logem a nápisem Moto Guzzi, klasické kulaté světlo s chromovaným rámečkem, prachovky na předních vidlicích, dvojice tlumičů s klasickými pružinami, madlo pro spolujezdce, dva výfuky opět vyvedené v chrómu. Vůbec velkou pochvalu zaslouží přesné nadávkování matné černé, chromových částí a spousta dalších malých detailů. jenž dělají tuhle motorku tím čím je. Nakonec musím konstatovat, že velký obdiv sklízí tento stroj hlavně u nemotorkářů. například moje žena o ní řekla: „no, to je pěkná motorka“, čehož by si v Moto Guzzi měly považovat. A jeden pán na ulici dokonce pronesl: „to je pěkný veterán“.

A teď k samotné jízdě. Po nastartování se rozezní dvouválcový koncert v rytmu basů a vy zjistíte že výfuky nejen dobře vypadají, ale i skvěle zní. První dojem z řazení byl že díky délce řadící páky jsou i dráhy řazení delší což mi při samotné jízdě vůbec nevadilo. Zařazení jedničky dá o sobě vědět, nicméně další rychlosti už zapadají bez jakéhokoli zvukového projevu. Neměl jsem žádný problém s hledáním neutrálu ani nic jiného. Suchá jednolamelová spojka chce trochu citu při rozjíždění jinak se vám může stát že motorka chcípne a vy budete za začátečníka. Zvláštní pochvalu bych udělil kardanu o jehož přítomnosti jsem se musel přesvědčit, protože se nedostavovalo žádné cvakání nebo rázy při podřazování a podobné neduhy tohoto jinak skvělého řešení sekundárního převodu. Motor s výkonem 51 koní se může u sedmsetpadesátky zdát málo, opak je však pravdou. Výkon je naprosto dostatečný k účelu, ke kterému je Moto Guzzi V7 Stone určená. Samozřejmě tím myslím pohodové nebo občas i dravější jízdě pro radost.

Díky výkonu 37 kilowat a točivému momentu 58 N.m při pěti tisících otáčkách je dynamika tak akorát, aby jste nemuseli řešit limity podvozku nebo brzd a mohli hned za cedulí „konec obce“ zařadit pětku a s úsměvem na rtech se oddávat pohodové jízdě. Podvozek má nastavitelné předpětí zadních pružin a víc ani nepotřebujete. K přední brzdě nemám výhrady, naopak zadní se poměrně špatně dávkuje. Posaz neboli ergonomie je opravdu jak ze starých časů. Sedíte vzpřímeně, uvolněně, stupačky lehce vzadu a vzpomínáte, jak jsme zamlada sedlali svoje Jawy. Řídítka je moje oblíbené téma u japonských naháčů, kde pokaždé řeším, proč jsou tak úzká a divně zahnutá. Tady je vše jak má být. Co říci závěrem? Tahle „guzzina“ je v dnešní době, kdy elektronika ovládla již většinu špičkových strojů a podvozky spolu managmentem motoru se nastavují sami během jízdy něčím zvláštním. Jakousi jistotou, že motocykl může dobře fungovat bez všech těch systémů a to možná i s některými neduhy. I proto si Moto Guzzi V7 někteří zákazníci nakonec vyberou ze záplavy průměrně dokonalé spotřební konkurence pocházející z Asie. Momentálně za model V7 Stone zaplatíte 204 900 korun českých, což za tuhle klasickou krásu, která se jen tak neokouká, není vůbec mnoho.

Technické údaje

Motor: vzduchem chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec se dvěma ventily na válec, rozvod OHV. Vrtání a zdvih 70 x 48,7 mm, zdvihový objem 744 ccm, kompresní poměr 12,5:1. Největší výkon 37,5 k (51 kW) při 6200 1/min, největší točivý moment 58 N.m při 5000 1/min. Elektronické vstřikování Ø 38 mm, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod kardanovým hřidelem (8/33), mechanicky ovládaná jednokotoučová suchá spojka, pětistupňová převodovka.

Podvozek: dvojitý trubkový rám, přední teleskopická vidlice, zadní kyvná vidlice s dvojicí tlumičů. Brzdy kotoučové, vpředu jednoduchá dvoupísková o průměru 320 mm, vzadu jednoduchá o průměru 260 mm s jednopístkovým třmenem. Kola hliníková litá. Pneumatiky 100/90 R18 vpředu a 130/80 R17 vzadu. Rozvor 1449 mm, výška sedla nad zemí 805 mm, provozní hmotnost 179 kg. Objem palivové nádrže 22 litrů.

Cena včetně DPH: 204 900 Kč