Test Moto Guzzi V7 Stone: do každé rodiny jedna V7

Publikov�no: 10.10.2014

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Tomáš Procházka

Klasických motocyklů je čím dál víc a retro je momentálně v kursu. Každý výrobce má v nabídce alespoň jeden takový bike, ale ne všichni můžou splnit veškerá očekávání náročného uživatele.

Ale zrovna V7 Stone je jeden z takových, který má předpoklad být universálním strojem pro všechno. Pohodlně se posaďte, přesně tohle totiž může být šálek vašeho čaje.

Italové jsou často kritizováni, že se někdy nechávají strhnout uměním za každou cenu. Jejich nádherné stroje jsou natolik zaměřené na krásu, že kolikrát zatlačí do ústraní jízdní vlastnosti. Toto však není příklad Moto Guzzi V7 Stone. Pokud hledáte klasický vzhled, ale trváte i na velmi dobrých jízdních vlastnostech, jste tady správně. Tento všeuměl strčí do kapsy kde jaké městské přibližovalo a když bude potřeba ujet 500 kilometrů na jeden zátah, zvládne i to.

Vzhled je ten největší poklad, který Stone nabízí. Zapomeňte na charakter guzzáckého motoru. Zapomeňte na universálnost a jen se zadívejte na klasické linie motocyklu. Chápejte mě správně. Motocykl si na nic nehraje, a přesto je zajímavý ze všech stran. Líbí se mi ta nevtíravost matné černé a i přesto, že mnozí namítnout, že budí dojem levné opravy po nehodě, stejně se neudržíte a budete po něm pokukovat. Motocykl má budit rozruch a i přes klasický vzhled paradoxně nutí každého se dlouze zadívat. Tohle se zkrátka povedlo!

Přehoďte nohu přes poctivě vypolstrované sedlo a jako byste se rázem ocitli v jiném světě. Je to fajn pocit, vtáhne vás to okamžitě do děje a vysoko položená příjemně zahnutá řídítka dávají tušit velkou porci kilometrů bez újmy na zdravý. Díváte se na typicky pochromované rámečky kolem budíků a víte, že tohle prostě musí být fajn svezení.

Řazení se připomene s prvním příjemným žuchnutím jedničky, že kvalty půjdou za sebou jak po másle. Dobře odstupňované rychlosti nabídnout volné pole působnosti a každý kvalt tu má své místo. Po dlouhé době si vychutnávám každé přeřazení a po pár průjezdech městem vím, jaká rychlost a v jaké příležitosti bude fungovat nejlépe. Začíná mě to bavit a například kruhové objezdy vyhledávám a nebojím se ani utažených zatáček na okreskách. Ne každý motocykl má nadání pobavit v běžných rychlostech a Moto Guzzi V7 Stone je zrovna pravým opakem. Stavím tento motocykl daleko před ostatní, před nejmodernější stroje. Lehkost stavby, nezáludný přesto silácký výkon a již zmiňovaná rafinovaná poloha řidiče. Pokusím se vám přiblížit jak moc dobře se na V7 Stone jezdí.

První jízda po dálnici je překvapením, že ani ve 140 Km/h se nemusím krčit a chránit před větrem. Pohoda vítr, přesně tak akorát aby vás to neotravovalo. O pohodlně uložených rukou a nohou se nemá cenu rozepisovat. Kdyby byli všechny motocykly takto příjemné, nemusel bych už nikdy ťukat písmenka o uzoučkých řídítkách, ostře zalomených nohách a tvrdším polstrování sedačky. Vyloženě relaxační pozice a já dávám plný počet bodů, protože jsem ani ve snu netušil, že dám 700 kilometrů ze Švýcarska domů na jeden zátah a druhý den v pohodě vyrazím do práce. Opět na Guzzině :).

Sportovní nádech si Italové nemohli odpustit a tak přichází na řadu sex-appeal váčkového motoru. Dusot diktuje rytmus a pokud byste na chvíli zaváhali a zapomněli na čem sedíte, opět vás zvuk dvojitého výfuku uvede fofrem zpět do starých dobrých časů. Lehkonohé proplétání se městem pak rázem přejde v lesích křivoklátského panství do svižného tempa. Limitující jsou jen tvrdší pneumatiky, které nedovolí hlubší náklon, ale jinak si motocykl nechá líbit nečekaně sportovní jízdu, až by se jeden divil.

Při nástupu před zatáčkou je vše v pořádku, stabilita v přímém směru je příkladná. Brzdy jsou po prvotním lehčím letargickém opojení také dobré a pokud se přemůžete a rázně jim domluvíte odhodlaným sevřením dlaně, nenechají vás na pochybách o své síle. Zalomení do vinglu je už pak odměnou za vaši vstřícnost a ochotu přijmout, že jedete na skutečném motocyklu, který pod vámi burácí, svíjí se a žadoní o otáčky. Po projetí několika technických pasáží náročných na změnu zatížení motoru i celého šasi vás vzápětí vrátí do reality, že to budete vy kdo se bude snažit, ne stroj. Nekonečné hrátky, kdy se namlsáte ochotným ovládáním do nějakých 110 km/h a vzápětí zkusíte o pouhých 10 km/h více a už prohráváte díky vlnícímu se podvozku, jsou neodolatelné. A opět připomínám, vše se děje za vašeho maximálního pohodlí, takže máte chuť, ba dokonce chcete stále a stále objevovat limity a bořit hranice.

Pokud je tedy od této chvíle pro mě nějaký motocykl, který má šanci mě zviklat, abych si jej nastěhoval do garáže, je to V7. Nečekal jsem ani polovinu toho co mi motocykl skutečně dal během víkendového řádění. Stihl jsem sraz retro motocyklů v Německém Glemsecku, kde si nezadal ani z nejvysněnějšími přestavbami ze sedmdesátých let a jelikož se mi opravdu, ale opravdu dobře jelo, natáhl jsem si výlet ještě o 250 kilometrů dál do Švýcarska, abych cestu zpět domů absolvoval v kuse pouze se zastávkami na tankování.

Takže jak už asi tušíte, tenhle bike nemá slabinu a opravdu, prosím fanfáry! Je to první motocykl, který nemá nic špatně. Za super cenu, dostanete poctivý kus lakovaného plechu se znakem orlice na nádrži. Italské dílo je dokonáno. Sportovní charakter pro retro maniaka je už jen třešinkou na dortu, jelikož tento motocykl může být opravdu příjemný společník pro všechny vyznavače jednostopých vozidel. Pátrám v paměti, zda mě podobným způsobem dostal do kolen za poslední roky nějaký jiný motocykl. A popravdě nový Ducati Monster 1200 S je špičkový, ale V7 Stone mi zaručeně naježí chlupy už jen pomyšlením, že mi stojí v garáži a to Monster se svým high tech barevným displejem a ledkovým světlem nikdy nedokáže.

Technické údaje

Motor: vzduchem chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec se dvěma ventily na válec, rozvod OHV. Vrtání a zdvih 70 x 48,7 mm, zdvihový objem 744 ccm, kompresní poměr 12,5:1. Největší výkon 37,5 k (51 kW) při 6200 1/min, největší točivý moment 58 N.m při 5000 1/min. Elektronické vstřikování Ø 38 mm, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod kardanovým hřidelem (8/33), mechanicky ovládaná jednokotoučová suchá spojka, pětistupňová převodovka.

Podvozek: dvojitý trubkový rám, přední teleskopická vidlice, zadní kyvná vidlice s dvojicí tlumičů. Brzdy kotoučové, vpředu jednoduchá dvoupísková o průměru 320 mm, vzadu jednoduchá o průměru 260 mm s jednopístkovým třmenem. Kola hliníková litá. Pneumatiky 100/90 R18 vpředu a 130/80 R17 vzadu. Rozvor 1449 mm, výška sedla nad zemí 805 mm, provozní hmotnost 179 kg. Objem palivové nádrže 22 litrů.

Cena včetně DPH: 209 900 Kč

Autor foto: Jan Majdan