Test Moto Guzzi V9 Bobber Sport: na víkend s bobrem

Publikov�no: 7.6.2019

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Jaroslav Vavera

K testu V9 Bobber Sport od Moto Guzzi jsem si tentokrát přizval svého kamaráda, který o pořízení motocyklu tohoto typu přemýšlí. Jeho test i celkový pohled na Bobbera je vtipně podaný, že jsme vás o něj zkrátka nemohli připravit.

Takže vážení, berte následující řádky trochu s nadhledem, odpusťte občas laický pohled a vzpomeňte si na vaše nadšení před koupí vašeho prvního motocyklu. Možná vás tento článek na chvíli vrátí v čase zpět a vykouzlí vám úsměv na tváři při vzpomínce na váš první motocykl.

My jsme Moto Guzzi V9 Bobbera již testovali před třemi roky spolu s jeho bratrem Roamerem, na srovnávací test těchto krasavců se můžete podívat zde. V9 Bobber se svým opulentním výrazem, s nízkými širokými řídítky a s balonovými pneumatikami na 16palcových kolech (přední 130/90, zadní 150/80) vychází z očesaného stylu amerických motorek pro závody dirt track. Retro styl matně oranžově lakovaného Bobbera vkusně doplňuje zkrácený zadní blatník. Verze Sport má drobnými úpravami přinést jezdci sportovnější zážitek. Vzadu byly proto instalovány tlumiče značky Öhlins, které disponují možnostmi nastavení předpětí, útlumu i odskoku. Sedačka spolujezdce byla zrušena, byly sníženy představce řídítek, která jsou nyní umístěna níže. To za účelem, aby stroj poskytl více náklonu nad předním kolem a od předního kola šla lepší odezva.

Sám jsem měl docela obavy ze širokého předního kola, jak se bude na silnici chovat, jak zvládne průjezdy v náklonu, ale musím říci, že vzaly za své už po několika zatáčkách, sklon vidlice a řízení je prostě nastavený tak kouzelně, že motorka (přes obutou širokou gumu) za řídítka vůbec netahá a krásně zatočí tam, kam chcete. I z jízdních vlastností a nastavení podvozku získáte super pocit, za chvíli už prostě brousíte silnici stupačkami asfalt. K pohonu slouží příčně uložený vidlicový dvouválec o zdvihovém objemu 850 ccm, s mocným zátahem už od nízkých otáček, který dosahuje maximálního výkonu 40,5 kW (55 k) při 6 250 otáčkách a maximálního točivého momentu 62 Nm při 2 800 1/min. Za cenu pod tři sta tisíc se jedná o atraktivní požitkářský stroj s charakterem.

A teď pohled od samotného kolegy, říkejme mu třeba Ernest, který s V9 Bobberem strávil celý víkend: „Vždycky jsem chtěl motorku, už od narození. A 40 let poté jsem si na ni udělal i řidičák. Ne ten malej, ale ten plnotučnej. Od té doby jsem vyzkoušel skoro všechno, co šlo. Vodou i vzduchem chlazený, od cca 650 ccm do 1200 ccm, od 50 do 125 koní, abych zjistil, že se dneska špatný motorky nedělají. Teda aspoň ne tak špatný, že bych to poznal. A že na každý je něco skvělého a něco o trochu míň. A taky, že existují „mašiny“, který tak nějak uvíznou v hlavě a nejdou ven.

Jedna z nich je pro mě Moto Guzzi V7, stylová, krásná, s válci do stran a dunivým motorem, který má víc charakteru než koní. No a pak je tu její o trošku silnější sestra V9, pro jistotu ve dvou vydáních - Roamer s trochou chromu a decentnější Bobber. Takže tři skoro totožný „guzziny“, který odlišuje design nádrže, posed a cca 100 ccm zdvihového objemu.

Design Bobbru, to je věc subjektivní, ale mě se decentní inspirace ze zámoří líbí. Vlastně vypadá, jako když americkou klasiku navrhne Ital. Nikde není nic navíc a zároveň mi nic nechybí. Je tady minimum plastů a žádný chrom. Nic, co by bylo jen tak na oko. Všechno je kvalitní a bytelné.

Měřím na výšku 190 cm a Moto Guzzi V9 je mi jen tak tak. Mohla by být trochu větší, ale jde to. Nohy v pravém úhlu, ruce natažený tak akorát, že je člověk lehounce v předklonu. Za nízkýma řídítkama jenom malej elegantní štítek tak na dvě až tři mouchy. Páčky brzdy i spojky nejdou nastavit a mohly by být blíž heftům. Sedlo by mohlo být pohodlnější, ale dost záleží na tom, s čím člověk srovnává. Nevím jak na delší cesty, ale mě po hodině a půl jízdy nic nebolelo ani jsem necítil nepohodlí. A ta trocha větru taky nevadí. Aspoň si připadám, že jedu… no… že jedu rychle.

Oproti V7 mi motor přijde silnější o víc než o těch 10%. Asi je to tím, že 62 Nm je k dispozici už od 3 000 otáček. No, Bobber nemá otáčkoměr, takže se dá říct, že je to tak nějak hned. A pak (v cca 6 000 1/min) je tu těch 55 poníků. Nevím, kolik se z nich dá vymáčknout, ale já jel nejvíc kolem 140 km/h. To mi přišlo akorát. Myslím, že má V9 oficiální maximálku 170 km/h, tak počítám, že pojede ještě o trochu víc. Ale bude to za cenu nepohodlí a možná i na podvozek a brzdy je to už přes čáru. Ale to je jen můj názor. Názor opatrného začátečníka. Navíc nad 120 už motor stejně moc netáhne. Oproti tomu do této rychlosti jede jako lokomotiva.

Na motoru je ale nejlepší jeho charakter. Krásně duní, na volnoběh se trochu vrtí ze strany na stranu a táhne hezky odspodu – víc a silněji než jsem čekal, a řekne si o 4,5 – 5l na 100 km podle toho, jak se jede. A ještě jedna věc. Něco jsem s ním najezdil v pražské zácpě při teplotách těšně pod 30°a Bobber skoro vůbec netopí. Teda na rozdíl od jiných italských dvouválců – sedět na třeba na Ducati Scrambler v rozžhaveném hlavním městě, to je jako mít plamenomet mezi nohama. A jako bonus je tu kardan, takže odpadá čistění i štelování řetězu.

Celkově není V9 tak robustní, jako jsou jiný motorky typu bobber. Není ani těžká (cca 215 kg s plnou nádrží) pocitově bych řekl i míň. I když ta tlustá přední guma může za to, že se s ní zatáčí jinak. Neřekl bych hůř, jenom jinak. V podstatě jede, kam se podívám, jenom se musím podívat tak nějak víc. Víc se „vyklonit“, dát jí silnější impulz. A trochu se do zatáčky zhoupnout, jako na lyžích v prašanu, což je celkem zábava.

Podvozek je tvrdší a na rozbitý silnici umí naklepat zadek, jinde zase podrží. V legálních rychlostech a lehce nad, samozřejmě. Na V9 bobber se člověk prostě cítí cool. Ne trapně a strojeně cool, ale prostě opravdově cool. A taky happy s pusou od ucha k uchu. Ta motorka má duši, hloubku a je taková opravdová. 120 km/h je na ní rychlá rychlost, zatáčet nejde jenom pohledem a podvozek všechno nevyžehlí. Ale o to nejde. V její kategorii nic moc líp nejede. Umí ale dát ten pocit opravdovosti i vzrušení. A nemusím pro něj až někam k hranici kosmický rychlosti. Je tam hned, už od stoje.“

Váš Ernest

Technické údaje:

Motor: Příčně uložený, vzduchem chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec s úhly válců 90°, se dvěma ventily na válec. Vrtání a zdvih 80 x 74 mm, zdvihový objem 853 ccm. Největší výkon 40,4 kW (55 k) při 6 250 1/min, největší točivý moment 62 Nm při 3 000 1/min. Elektronické vstřikování 38 mm, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod kardanovým hřídelem, mechanicky ovládaná jednokotoučová suchá spojka, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Dvojitý trubkový rám, přední teleskopická vidlice s nosníky o průměru 40 mm, zdvih 130 mm, zadní kyvná vidlice s dvojicí plně stavitelných tlumičů, zdvih 97 mm. Brzdy kotoučové, vpředu jednoduchá čtyřpístková o průměru 320 mm, vzadu jednoduchá Brembo o průměru 260 mm s dvoupístkovým třmenem. Kola hliníková litá. Pneumatiky 130/90 R16 vpředu a 150/80 R16 vzadu. Rozvor 1465 mm, výška sedla nad zemí 785 mm, provozní hmotnost 199 kg. Objem palivové nádrže 15 litrů.

Cena včetně DPH: 279 900 Kč