Honda Fest 2019: s Afrikou do Demänovskej Doliny

Publikov�no: 4.10.2019

Za?~Yazeno v:

Život motorkáře

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Honda Fest je tradiční oslavou konce léta, letos navíc okořeněná desetiletým výročím a úžasným místem v Nízkých Tatrách. Mým společníkem byla po celou dobu Africa Twin DCT a také parta lidí, jejichž společným znakem je motocykl Honda. A musím dodat, že desátý ročník opět posunul pomyslnou laťku o další kus směrem nahoru.

Honda Fest je pro mě vlastně něco jako setkání rodinných příslušníků. Každý rok tu potkáte ty stejné tváře, občas přijde někdo nový a je jasné, že na dalším ročníku tu bude znovu. Tedy pokud se stihne včas zaregistrovat, letos totiž účastníci vzali registraci téměř útokem a za dva týdny byla kapacita naplněna a na velké množství dalších zájemců už se nedostalo. No vlastně, není se ani čemu divit. Tahle akce je totiž špičkově připravená, našlapaná atraktivním programem a doplněná o nádherné každodenní trasy, které vás mnohdy zavedou do míst, kam byste se třeba ani nepodívali.

Pro mě cesta již tradičně začíná na Vrbovce, kde jsem si vyzvedla Hondu Africa Twin DCT, prvotní zklamání z automatu rázem vystřídalo nadšené zjištění, že je kromě kufrů vybavena i nožní řadičkou. S quickshifterem také přece jezdíte bez mačkání spojkové páčky, jen si tam „kopete“ rychlosti a tohle je vlastně to stejné, nastavuji si režim Sport a vyrážím vstříc k domovu. Těsně za Prahou mě na dálnici chytla taková průtrž, že než jsem dojela k nejbližšímu sjezdu, byla jsem totálně promočená. Nemělo smysl už si dávat ani nepromok. Tedy to to pěkně začíná....

Ráno mám sraz na benzínce s přáteli z táborských Motoděvek, mých tradičních parťáků na cestu na Honda Fest. Tedy vlastně se tu setkávám jen s Robertem, s tím, že ostatní jeli už o hodinu a půl dříve. Vydáváme se na stíhací jízdu, tempo máme více než svižné, užíváme si každou zatáčku, s úsměvem si „dáváme“ Buchlovské kopce, vždyť na nás za nimi budou čekat naši parťáci. Na smluveném místě však nikdo není a my nakonec zjišťujeme, že jsme je přeletěli rychlostí blesku a vůbec jsme nepostřehli, že stojí na čerpačce za Bučovicemi. Stane se :-)

Pánové si pro mě připravili překvapení, prý vezmeme tě na oběd do motorkářského baru ve Vrútkách, to budeš koukat. A taky že jo, ohromilo mě už to, že můžeš vjet na motorce až pomalu ke stolu, ale ten steak, který mi přinesli k obědu, tak ten byl famózní, přesně podle mého gusta. Skvělý gurmánský zážitek. Jestli někdy pojedete kolem, rozhodně navštivte Habana Steak Bar, nebudete litovat a nezapomeňte si pořádně prohlédnout celou restauraci, takový interiér jako mají zde jen tak někde neuvidíte.

V odpoledních hodinách přijíždíme na hotel Družba v Demänovskej Doline, ani nestačím slézt z motocyklu a už se kolem nás sbíhají známé tváře. Každý s úsměvem od ucha k uchu a všichni se společně těšíme na nadcházející dny. Tradičně zahajuje Honda Fest Petr Hubáček, PR manager českého zastoupení Hondy a představuje nám program na každý den. Koncept akce je jednoduchý, přes den jezdíte, odpoledne máte možnost otestovat všechny modely značky Honda a večer je pro vás připravený zajímavý program. Ovšem, vše je na bázi dobrovolnosti, nic není povinné a je jen na vás, jestli tyto možnosti využijete nebo ne.

Každý z účastníků dostává do rukou podrobný itinerář s pečlivě připravenými trasami, které jsou vám schopni nahrát i do vašich navigací. Pořadatelé se vždy snaží, aby trasa vedla po co nejméně frekventovaných silnicích a provází vás po zajímavých lokalitách v dané oblasti. Vždy máte v itineráři uvedeny i tipy na místa, pamětihodnosti, přírodní úkazy apod., které byste měli vidět. Kdo chce, může po cestě plnit vědomostní úkoly spojené právě s danou trasou a soutěžit o pěkné ceny z katalogu doplňků Honda.

Tradiční byla i naše novinářská sestava, která vyrazila vstříc klikatým silnicím, po kterých nás itinerář vedl. Důkladně jsem prověřila vlastnosti Hondy Africa Twin DCT a to nejen na asfaltu, ale i po offroadové vložce, která měla být původně jen zkratkou s pěknými zatáčkami (viď Robo :-)). Což o to, já se poté, co skončil asfalt a začala šotolina jen postavila do stupaček, ale udělat adventure motocykl z Honda Gold Wing DCT to už chtělo hodně odvahy.

Afriku jako motocykl znám moc dobře, však jsem s ní už pár tisícovek kilometrů najela, ale nikdy mi k srdci nepřirostl automat. Jsem v tomhle asi stará škola, ale musím se přiznat, že na DCT u Afriky jsem si docela rychle zvykla. Bylo totiž vybaveno nožní řadící pákou a v kombinaci s manuálním režimem pro řazení, to zas až tolik odlišné od klasické manuálně řazené Afriky nebylo. Pokud nejezdíte v terénu, skýtá pro vás DCT notnou dávku pohodlí a pokud jste líní i řadit, nastavíte si automat a jenom taháte za plyn.

Já mám také manuální řazení ráda i z toho důvodu, že vám nepředvídatelně nepřeřadí na vyšší rychlostní stupeň, což automat velmi rád dělá. Tohle je nepříjemné, pokud vám to udělá v okamžik, kdy jste uprostřed zatáčky a potřebujete mít vyšší otáčky na výjezdu. Na druhou stranu, když s automatem v zatáčce podřadíte, ani se nehne nebo nepodklouzne. Vůbec Afrika v náklonu drží pěkně, lehce se přehazuje ze strany na stranu, při brzdění se nepotápí, podvozek velmi dobře žehlí nerovnosti a vy si tak můžete užívat i rychlejší jízdy. Je to zkrátka univerzální stroj, který je pohodlný pro cestování, zvládne terénní vložky, ale i ostré sportovní tempo, kdy levá zatáčka střídá pravou a naopak.

Na Honda Festu se kromě ježdění vždy nejvíc těším na večerní program a přednášky pozvaných hostů. Letos se tedy v Hondě vytáhli! První večer jsme jedním dechem poslouchali povídání Pavla Suchého o jeho cestě kolem světa na Jawě a i přesto, že se přednáška protáhla až do pozdních hodin, zahrnuli posluchači Pavla četnými dotazy, které nebrali konce. V naprosto stejném grádu proběhla i čtvrteční přednáška Ivo Kaštana o jeho cestě za splněním rychlostního rekordu na Hondě Monkey. Sobotní večer všechna povídání vtipně zakončil Marek Slobodník s jeho dobrodružnou cestou přes Afriku, kterou absolvoval se svými čtyřmi kamarády na Jawě Pionýr.

Tradiční byla i bohatá tombola a hlavní cenou bylo tentokrát týdenní zapůjčení nového Adventure motocyklu, který však v té době ještě nebyl znám. Nyní už víme, že to byla nová Honda CRF1100L Africa Twin se silnějším motorem a s našlapanější výbavou. Sladkou tečkou, a to doslova, byl třípatrový dort k desetiletému výročí Honda Festu. Ani se nikomu z účastníků nechtělo věřit, že už se druhý den rozjedou domů, tak rychle to uteklo.

Je na místě poděkovat lidem z českého a slovenského zastoupení Hondy, protože bez nich by Honda Fest nebyl takovou skvělou akcí, jakou je. Málokdo z účastníků si ani neumí představit, kolik času a energie zabere příprava celé této akce a málokdo tuší, že to Honďáci dělají převážně ve svém volném čase. A poděkování patří i všem účastníkům, zejména mým Motoděvkám :-), protože ani bez nich by Honda Fest nebyl tou skvělou akcí, jakou je.