Maroko ze sedla motocyklu: ráj pro off-road

Publikov�no: 17.3.2018

Za?~Yazeno v:

Endura

Autor:

Motoforum.cz

Jsme to ale trojka. Dva chlápci ve věku, tátové od rodin a jeden 35letý mlaďoch, typický představitel generace singles. Vydáváme se na motorkách do Maroka, abychom zapomněli na všední starosti, dopřáli odpočinek našim neustále dokonalým, avšak někdy zoufalým manželkám, dobili baterky, vykonali hrdinské činy, pokusili zvýšit si sebevědomí a zkrátka zažít něco neobyčejného.

Mezi naše základní vybavení patří dosud zahálející cestovní motocykly, stan, vařič, spací pytel a hlavně nezbytná selfie tyč. To aby naši přátelé na sociálních sítí viděli, v jaké exotice jsme to byli a abychom také vůbec měli nějaké vlastní fotky. Prvotní stres před odjezdem je konečně pryč a naše dobrodružná cesta začíná. Plujeme trajektem z Malagy do Melilly, která je sice už v Africe, ale stále patří Španělsku. Pokukujeme po člunech s uprchlíky, vyhlížíme pobřežní hlídky, ale nikde nic. První noc trávíme v tradičním guesthousu nad hospodou, kde to vře fotbalem. Nemáme si kam sednout, ale jakmile rozjaření místní uzří tři bambuly, kteří nerozumí ani slovo španělsky, vezmou nás mezi sebe a s radostí připíjíme na vítězství jejich klubu, ač je nám absolutně neznámý.

V jeskyni La Grotte de Friouato
První skutečný den na cestě nás poněkud zklamal. Zatímco máme zdolávat zapomenutou silničku, jedeme po rozestavěné dálnici se spoustou dělníků a stavebních strojů. Realitou jsou rozkopané silnice, nikoliv vysněná romantika svobodné jízdy marockým venkovem. Neočekávanou situaci naštěstí zachraňuje poznání údajně nejhlubší jeskyně v severní Africe, La Grotte de Friouato. Kupujeme si vstupenky, nasazujeme čelovky a sami vyrážíme do vnitra země. Scházet v motorkářských botech 500 strmých a klouzajících schodů je další prověrkou našeho odhodlání a nejenom duševní rovnováhy. Ještěže je tu k dispozici alespoň vratké zábradlí.

Nejdříve sestupujeme na dno propasti hlubší než je Macocha, pak se po vzoru marockých puberťáků vsoukáme mezi kameny do děr, a otevírá se nám dlouhá chodba. Cesta je jasná, vyšlapaná a baví nás bádání v tmavých prostorech. Avšak, naše vysoké neohebné motorkářské boty s hladkou podrážkou jsou pastí. Nicméně i pár uklouznutí (jednou až do tůně) za ten zážitek z krápníkové výzdoby stojí. Potkáváme místní mládežníky, kteří si na cestu svítí mobilními telefony, nikde žádná opora, světla, zákazy a omezení a přesto to všechno funguje jak má.

Zdoláváme překážky
První opravdové nocování v Maroku stojí za to. Penzion v blízkosti jeskyně se nám zdá příliš drahý, neútulný a studený. Nakonec nás sám jeho provozovatel, zřejmě i šťastný, že to tak hezky vyřešil, posílá k jeho známému do sousední vesnice. Spíme v kamenném domku, který se stal po zatopení nejútulnějším koutkem na světě. Majitel sice neumí ani jedno slovo anglicky, my zase marocky, ale přesto jsme si nad šálkem přeslazeného čaje skvěle popovídali.

Další den se ohlašuje mlhou a chladem. Mlha je až tak silná, že Martinova KTM Adventure 1190 odmítá nastartovat. Telefonát servisnímu technikovi a jeho rada k odpojení alarmu nám bohužel nepomáhá. Ještě, že jsme na kopci, a tak motorku potupně roztlačujeme. Trasa je naplánována přes jeden z hřebenů pohoří Atlas. Nestačíme se divit, že po jinak kvalitní silnici vůbec nic nejezdí, a to v ani jednom směru. V duchu už počítám s tím, že silnice bude ještě pod sněhem, což by pro nás znamenalo zajížďku 150 kilometrů. Mé obavy se naštěstí nepotvrzují. Sníh v sedle sice je, ale nebrání nám v jeho průjezdnosti. Martin ještě bere stopaře, a brzy přijíždíme do horské vesnice, v níž se právě koná tradiční trh.

Maroko – sen motorkářů
Maroko láká motorkáře hlavně svojí pouští. Představuje pro nás reálně nejbližší exotickou destinaci, která naplňuje romantické představy o oázách skrývající prameny, písečných dunách, nomádských berberech, islámu, vysokých horách a velbloudech. Jízdu na velbloudech jsme si dopřáli v dunách Erg Chebbi, a samozřejmě nezapomínáme na selfie tyč, aby všichni věděli, jací jsme to borci.

Náš další cíl je oáza El Mharech, kterou nám poradil Honza Smejkal. Projezdil tuto oblast křížem krážem terénním vozem pro cestovní kancelář Rajbas a zná to tu jako svoje boty. Přiznávám, že ve mně byla malá dušička, když jsme se probíjeli písčitými cestami, občas se zahrabali a lehce bloudili. Kdyby se něco stalo, není pomoc blízko, počítá se na desítky kilometrů, což je v této oblasti pro místní vlastně kousek, ale stejně, jedeme velmi opatrně. Telefonní signál tu není, navíc ani doma přesně nevědí, kam který den konkrétně jedeme.

Nakonec zvládáme i obávané místo – řečiště Oued Rheris s tak jemným pískem, že když se do něho s motocyklem zahrabete, sami se z něj nedostanete. Takhle nám to alespoň vysvětlují místní obyvatelé a vzápětí nabízejí svou pomoc včetně doprovodného auta. Hrdinně to odmítáme, i když o našich schopnostech úplně přesvědčeni nejsme. Ale co, jsme přece tři, pomůžeme si sami! Máme přece selfie tyč, s jejíž pomocí neúnavně natáčíme, aby v nejhorším doma věděli, v jakém zapadákově jsme skončili. Ale vše dobře dopadlo, i díky GPS navigaci, bez níž bychom cestu hledali jen těžko.

Romantické oázy El Mharech a Sacré
Mezi kopci se objevila romantická oáza El Mharech, stavba z bláta a písku, palmy a malá zelená políčka zeleniny, s pramenem čisté vody a příjemným personálem. Těší nás absence turistů, co víc si můžeme přát. Ještě se vydáváme na podvečerní výstup na nejvyšší kopec s výhledem do koryta a údolí obávané řeky, kudy pojedeme následující den. Usínáme pod palmami, s tisíci hvězdami nad hlavou a za zvuku všudypřítomných cikád. Na to budeme jednou moc rádi vzpomínat!

Podobný zážitek máme z oázy Sacré ležící o několik stovek kilometrů dále. Původně jsme tam nocovat ani nechtěli, ale když jsme oslovili místního obyvatele pasoucího stádečko koz, světe div se, domluvili jsme se s ním rusky. Změnili jsme tedy plán a prožili krásný večer u ohně pod datlovými palmami. Chlapík byl ale záhadný, nic nám o sobě neprozradil, a také jsme se tu dobře nevyspali, protože tam velice nahlas kvákaly žáby. Kdo by je čekal uprostřed pouště?

Výstup na Džabal Tubkal
Další výzvou pro nás byl Džabal Tubkal, nejvyšší hora Vysokého Atlasu, Maroka i celé severní Afriky až po Etiopii, ležící ve výšce 4167 m n.m. Zdolat ji není nijak technicky náročné, jen mít na to více času. Zázemím pro výstup a sestup je vesnička Imlil v 1740 m n.m. K dispozici máme jen dva dny. Bereme si nezbytnou výbavu – mačky, jídlo na den, teplé oblečení a sefie tyč – a za rozednění vycházíme. Cesta je jasná a okolo poledne dosahujeme chaty Refuge Du Toubkal v 3200 metrech. Zde nás opouští Martin a vrací se dolů. Výstupy na vrcholy nejsou jeho doména, a navíc s tím dopředu nepočítal.

Dál už pokračuji jen s Jardou, ale jsme pomalí, protože kyslíku znatelně ubývá a bez aklimatizace to není tak snadné jako výstup na Kokořín. Po hodině končí i Jarda a vrcholové selfie dělám za naši skupinu v 17:00 hodin pouze já. Výhled na okolní hory je impozantní, k tomu umocněný mojí samotou.

Sestup dolů na chatu zabral i s fotografováním a natáčením dvě hodiny. Už se opravdu těším na pořádnou baštu. Z nedostatku kyslíku mě bolí hlava, z držení selfie tyče ruce, nohy z dlouhého výstupu a vlastně bolí mě celé tělo. Vždyť celkové převýšení přes 2400 metrů a následných 1000 metrů dolů by umořilo i zkušeného lezce. Nedá mi to a pochválím motorkářské boty Sidi adventure, ve kterých jsem celý výstup absolvoval. Jsou to asi jediné boty, v nichž se dá jezdit na motorce a zároveň docela pohodlně zdolávat hory. Důkazem je moje cesta na vrchol hory Džabal Tubkal.

Gurmánské ukončení v Marakéši
Náš výlet se blíží ke konci. Ráno sestupujeme zpět do Imlil, přejíždíme do Marakéše, kde se účastníme gurmánského večera na náměstí zaplněném marockým jídlem a pitím. Jsme doslova nadšeni historickým městem Fez s úzkými uličkami, dílnami řemeslníků a působivými ruinami římského města, kde děláme poslední společnou fotografii. Cesta do Maroka se nám vydařila nad naše očekávání. Maroko je nejbližší opravdová exotika, která nám nabízí nekonečné možnosti off-roadového cestování.

autor: Jan Odehnal, CK Rajbas
„Dostaneš se tak daleko, kam až si troufneš!“

Maroko v číslech
Rozloha: 446 550 km2 (58 na světě)
Nejvyšší bod : Džabal Tubkal 4 167 m n.m.
Hlavní město: Rabat
Počet obyvatel: 34 000 000 (40. na světě)
Jazyk: arabština
Najeto 3 000 km za 16 dní
Měna: marocký dirham, 1 MASD = 2,26 Kč

Honza Odehnal je duší svérázné outdoorové cestovní kanceláře Rajbas. Jako jedna z mála cestovek nabízí program i pro motorkáře. Na jednoválcových charismatických motocyklech Royal Enfield 500 ccm se svými klienty brázdí silnice indického Himálaje, Nepálu a Tibetu již dvanáctým rokem. Nabízí také cesty na endurech v Thajsku, Vietnamu nebo v Austrálii. Může podpořit i vaši cestu terénním autem s vlekem až na osm velkých endur například do Maroka, Gruzie či Islandu. Ode je všestranným cestovatelem, má za sebou například výstup na Chan Tengri (7010 m) v Kyrgyzstánu, sám objel na kole Island, má zkušenosti jak s potápěním v tropech, tak se psím spřežením za polárním kruhem.