Test Aprilia Caponord 1200 Travel aDD

Publikov�no: 5.7.2013

Za?~Yazeno v:

Endura

Autor:

Miroslav Koláček

Aprilia přišla letos na trh se zbrusu novým Caponordem. Test tohoto cestovního endura jsme si nenechali ujít ani my.

Italský výrobce ji řadí do kategorie cestovní enduro, já bych určitě k tomuto označení přidal přívlastek sportovní a ještě bych ho napsal před cestovní. Z endura má tahle motorka hlavně ergonomii jezdce a pak jen pár drobností jako kryty rukou, masivnější stupačky a vyšší světlou výšku. Nemyslím si však, že by tenhle Caponord měl opravdové enduro ambice, což však nelze brát jako chybu. Naopak, tento univerzální typ motorky se stává stále víc žádanější. Podívejte se, jaký má úspěch Ducati s Hypermotardem.

Na náš test jsme měli k dispozici verzi Travel aDD, která se na první pohled od té základní liší bočními kufry. Ty jsou sice dobrým poznávacím znamením, avšak ta důležitá změna je v elektronicky nastavitelném podvozku. Další věcí navíc je hlavní stojan a také tempomat. Za zkratkou aDD se skrývá Aprilia Dynamic Dumping, tahle technická vychytávka mě asi bavila na motorce nejvíc. Nebudu tady rozepisovat kolik čidel, senzorů a napojení systém obsahuje, to si nastudujte na stránkách Aprilie. Důležité je, že to funguje opravdu dobře. Pokud si ovladačem na řídítkách nastavíte jednoho jezdce bez bagáže motorka je měkoučká až houpavá a o dírách na našich silnicích vůbec nebudete vědět, pokud však půjdete do opačného extrému a navolíte dva jezdce a kufry, stane se z ní tvrdá, přesná silniční motorka. Další možností je, že si přestanete hrát s tlačítky a rovnou navolíte dynamický mód. Elektronika bude za vás vyhodnocovat zatížení, povrch a bude se přenastavovat během jízdy sama dle informací ze všech senzorů včetně zatížení. Co se týče čitelnosti displeje, neměl nikdo v redakci výhrad, to co bychom naopak ocenili, je zobrazení průměrné spotřeby, dojezdu a venkovní teploty.

Trochu jsem přeskočil vzhled, tak se k němu ještě pár slovy vrátím. Přední maska spolu se třemi světlomety a manuálně nastavitelným větrným štítkem vychází samozřejmě z Aprilie RSV. Proti designu nemám sebemenší výhrady, co se mi vyloženě líbilo, byly kufry a hlavně jsem ocenil, že po jejich odmontování nikde nic netrčí a motorka vypadá skvěle s nimi i bez nich. Na svoji váhu a velikost působí velmi lehce.

Motor vychází z Aprilie Dorsoduro 1200, s tím že továrna uvádí spoustu změn, z nichž pro tuto kategorii je asi nejdůležitější snížení spotřeby o 20%. Další důležitou vychytávkou je možnost nastavení tří palivových map. Palivovou mapu si můžete nastavit za jízdy pomocí tlačítka startéru. Na výběr máte S jako sport, kdy motor dává plný výkon 128 koní s co nerychlejší odezvou, pak je tu T jako touring a v tomhle případě máte stále maximum koníků, avšak s mírnějším nástupem, poslední možností je R což se rovná rain a výkon je snížený na rovných 100 koní a průběhem vhodným na mokrou vozovku se sníženou adhezí. Když už jsme u té adheze, další věc, kterou si můžete regulovat je kontrola trakce a to ve třech stupních, ovšem se čtvrtou možností pro „drsňáky“ a tou je úplné vypnutí kontroly trakce.

Ještě se trochu vrátím k palivovým mapám, já jsem nejvíce používal Sport a zbylé dva jsem zkoušel jen abych mohl porovnat rozdíl. Přes všechnu chválu, kterou jsem na tenhle motor slyšel k němu mám jednu výtku. U motoru v cestovní motorce bych uvítal větší pružnost, pokud se chcete svézt sportovně nemá chybu, ale pokud jsem chtěl cestovat a jet v klidu, vadilo mi že v podstatě pod čtyři tísíce otáček na rychlosti od trojky výš se motoru moc nechce. Je to o tom, že pokud budete chtít alespoň trochu dodržovat povolenou rychlost, šestky si moc neužijete. Naopak jakmile se přehoupnete přes tuto hranici, motor táhne jak lokomotiva a můžete si začít užívat nejenom jeho síly, ale i jeho jadrného zvukového projevu, který je na sériový výfuk opravdu parádní.

Samotná jízda z pohledu ergonomie a pohodlí je bez jakýchkoliv výhrad, pohodlné sedlo, široká řídítka, posaz lehce nakloněný dopředu a nádrž i přes svůj velký objem příjemně vykrojená pro vaše kolena. Ochrana před větrem je dostatečná tak abyste neztratili kontakt s okolím a nepřestali vnímat rychlost, naštěstí jsem neměl možnost zhodnotit jak je na tom v dešti. Další výbavou stroje, jenž přispívá k pohodlnému cestování je tempomat. Někdo tuhle věc na motorce odsuzuje, ale pokud polykáte pár set kilometrů denně, oceníte možnost dát odpočinout pravému zápěstí, samozřejmě s ohledem na bezpečnost. Zajímavostí je že Aprilie nastavila tempomat na maximální rychlost 180 km/h. Zkrátka a dobře, Caponord 1200 je nabitý elektronikou, která z něj dělá doslova tři motorky v jedné. Proto ani cena 374 990 korun není nijak přehnaná.

Technické údaje

Motor: kapalinou chlazený vidlicový dvouválec se čtyřmi ventily na válec, DOHC. Vrtání a zdvih 106 x 67.8 mm, zdvihový objem 1197 ccm, kompresní poměr 12,5:1. Největší výkon 96 kW (128 k) při 8500 1/min, největší točivý moment 118 N.m při 6500 1/min. Elektronické vstřikování Keihin, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem, hydraulicky ovládaná vícelamelová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Ocelový trubkový rám. Přední vidlice upside-down, průměr nosníků 43 mm, zdvih 167 mm. Zadní kyvná vidlice s centrálním asymetricky uloženým tlumičem, zdvih 150 mm. Brzdy kotoučové, vpředu dvojitá o průměru 320 mm, čtyřpístkové radiálně uložené třmeny. Vzadu jednoduchá o průměru 240 mm s jednopístkovým třmenem, systém ABS. Kola hliníková litá. Pneumatiky 120/70 ZR17 vpředu a 190/55 ZR17 vzadu. Rozvor 1565 mm, výška sedla nad zemí 840 mm, provozní hmotnost 251 kg. Objem palivové nádrže 24 litrů.

Cena vč. DPH: 374 990 Kč