Test Yamaha MT-10 SP: nejdřív sport a pak cestování

• Publikov�no: 22.1.2018
• Za?~Yazeno v:
  • Testy
• Autor:
  • David Siegl

Yamaha se pokusila posunout oblíbenou nekapotovanou MT desítku do cestovní třídy. Nandala jí kufry, vybavila vyšším větrným štítkem, novým sedlem, posunula řídítka nahoru, ale bude jí to stačit, když ji stejně pořád pohání divoký litrový motor?

Popravdě se MT-10 SP už od začátku vytasila s pohodlnou pozicí pro řidiče i spolujezdce. Když byl tento model představen, hodně lidí zajímalo jaký motor se do něho namontoval. Samozřejmě, šlo o upravený motor z nejnovějšího superbiku R1. Pokud jste neměli zkušenost z R1, vsadili byste se, že ten motor má plných 200 koní a ne “jen 160”. Ono vlastně i když jste tu zkušenost s R1 měli, tak vám zdejší výkon přišel povědomý. Jednoduše to jede jak děsně naštvaný čert.

Na litrového naháče a v době, kdy funkci neboli titul vlajkové lodi přebírají sportovní naháče na místo dřívějších superbiků, to zkrátka bylo v pořádku. K tomu jste jako bonus dostali pohodlný posed a plexi. Pokud jste přesedli třeba z Triumphu Speed Triple, tak nemohl být rozdíl větší. Yamaha má řídítka vysoko, a nohy nejsou zalomené. Sedíte celkem výš než je obvyklé a tak slovní spojení „nařvanej motard“ není od věci. Už loni jsme si ale během testu MT-10 říkali, že tahle motorka, která nabídne i plexi a tempomat si sama o cestování říká.

Yamaha tak přispěchala s postranními textilními kufry, které jsou částečně plastové a designově drží s motorkou linii. Na oko nejsou moc objemné, ale vejde se do nich docela dost. Nasadilo se i vyšší plexi, které teď ochrání řidiče daleko více. Co se týká krytů rukojetí, tak ty jsou spíš designové a jakmile přijde liják moc toho nezachrání, ruce máte mokré. Přesto je v silném větru vnímáte, že tam jsou a částečně vzduch od rukou odvádí. Za další tu máme lepší sedlo, které má nejenom jinačí potah ale i výplň. Nedá se říct, že by bylo měkčí, naopak tužší. A to znamená, že se jen tak neprosedí a pohodlí máte zaručené.

Pokud napoprvé přehodíte přes sedlo nožku, tak vás zarazí svojí výškou 840 mm nad zemí. Neznamená to ale nic jiného než solidní přehled o provozu. Řídítka jsou totiž taky celkem vysoko a tak není s ničím problém. Prostředí palubního přístroje je přehledné a barevné. Nicméně chce to chvilku cvik, protože informací je tu mnoho. Od denních kilometrů, přes nastavení palivové mapy až po úpravu elektronického tlumení. Za další tu najdete rychlořazení, které funguje tak nějak ve stylu MT-10, tedy sportovně. A tím se dostáváme k tomu co tahle motorka nabídne především. Sportovní stránka tu je stále vysoko a cestování pak berte jako bonus.

Motor totiž naskočí s chraplavým vzplanutím a ostrým tónem lehce vrávorá na volnoběh. Je to jako motorka připravená pro závody a pokud se mrknete do čočky předního světlometu, jako byste si najednou uvědomili, že to cestování nebude zas tak horké. Každopádně tedy proplouvám městem v pohodlí a zkouším rychlořazení. To potřebuje vyšší otáčky, a vyloženě pro městský provoz to není. Jakmile ale opustíte okolní provoz je vše v pořádku. Motor táhne neskutečně a klidně byste hádali plných 200 koní jako na R1. Střední spektrum přerůstá fofrem v maximální otáčky.

Tohle může být sranda a pokud chcete univerzální stroj, co snese od každého něco, ale přesto se přikláníte více ke sportu, nemůžete s Yamahou sáhnout vedle. Motor, který působí jako tříválec, což znamená, že táhne nahoře i dole pořád stejně, si zaslouží potlesk. Tohle vás bude bavit hodně dlouho a ani ve dvou a v plné výbavě s kufry nezaznamenáte, že byste potřebovali víc výkonu. Přesto by si Yamaha mohla vyhrát s vyladěním dávkování plynu. Samotný plyn, neboli tuhost je v pořádku, ale občas nevíte kolik si elektronika přesně odměří. Okolní provoz občas zmatkuje a rozhodně nejede plynule a tak jste odkázáni jenom na něj. V tu chvíli zaznamenáte v určité poloze cuknutí. Není to otravné, ale vnímáte to. Lehce jde toto obejít snížením výkonu, tedy nastavením palivové mapy do deště, které stáhne výkon na nějakých 70 procent. Potom se reakce plynu vyhladí.

MT-10 jsme vzali na třídenní výlet a zažili jak déšť, tak ranní průjezdy ucpaným městem. Výkonu je dost, pohodlí máte zaručeno a není vyloženě nic co by bylo na tomto motocyklu špatně. To, že tenhle stroj je o motoru, je první věc, kterou byste měli vědět. I samotný zvuk je návykový a v podstatě vás nutí pořád drtit rukojeť. Yamaha MT-10 je ale komplexní stroj, který pokud se vám líbí, tak vám bude dělat dlouho radost.

Z praktického pohledu jsem byl spokojený. Kufry zvládnou pobrat výbavu na týden, sedlo se jen tak neprosedí a 700 kilometrů na jeden zátah zvládnete v pohodě. V dešti jsem si rád stáhnul výkon, protože reakce plynu je bleskurychlá. Pro spolujezdce tu je dost místa a i tvar sedla pomůže spojit řidiče a spolujezdce v jedno tělo. Místa není na rozdávání, ale to už jsme si tak nějak u nových motorek zvykli. Spotřeba byla lehce vyšší, ale to je tím, že jsme motor využívali v plném rozpětí. Okresky, dálnice i město ve stejném poměru s průměrem 6,8 litru. Pokud ale zvolníte na rychlostní limity, dostanete se i pod 6 litrů.

Za svoje peníze dostanete univerzální stroj, který spíše tíhne ke sportovní stránce. Pokud přesně tohle chcete, tak MT-10 vás udělá šťastným. Dojet se dá po Evropě kamkoliv a to na jeden zátah a ani nemusíte brát tolik ohled na počasí. Pokud pak shodíte kufry a vyrazíte na okruh, tak povodíte kdejakého supersporta.

Technické údaje

Motor: kapalinou chlazený paralelní čtyřválec, 4 ventily, Elektronické vstřikování. Vrtání a zdvih 79 x 50,9 mm, zdvihový objem 998 ccm, kompresní poměr 12:1. Největší výkon 118,1 kW (160 koní) při 11 500 1/min, největší točivý moment 111,4 Nm při 9 000 1/min.

Pohonné ústrojí: sekundární převod řetězem, mechanicky ovládaná vícelamelová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: rám z hliníku, Deltabox, přední Öhlins vidlice USD o průměru 43 mm s nastavitelným stupněm tahu a tlaku, zdvih 120 mm, zadní odpružení kloubové, systém Monoshock s nastavitelným předpětím, zdvih 120 mm. Přední brzda hydraulická dvoukotoučová 320 mm, zadní brzda hydraulická jednokotoučová 220 mm. Kola magnesiová 17", pneumatika vpředu 120/70 ZR 17 a vzadu 190/55 ZR 17. Celková délka 2095 mm, šířka 800 mm, rozvor 1400 mm, výška sedla nad zemí 825 mm, min. světlá výška 130 mm, mokrá hmotnost vč.náplní 210 kg, objem palivové nádrže 17 litrů.

Cena: 479 990,-Kč

PS: řádil nám tu redakční šotek a fotografovi ukradl SD kartu s fotografiemi, moc se omlouváme, že vám tak test doplníme oficiálními fotografiemi od Yamahy a ne od nás :-(

• Přidat komentář +
• Publikováno: 22.1.2018
• Zařazeno v:
  • Testy
• Autor:
  • David Siegl