Titulní stránka→ Sport

Zářivé Hořice Petra Najmana

Víkend snů zažil Petr Najman při dalších závodech IRRC, které se odjely druhý srpnový víkend v Hořicích v Podkrkonoší. Petr absolutně ovládl svou třídu, když po vítězné kvalifikaci opanoval oba závody a jako třešničku na dortu přidal nový traťový rekord.

Kdo sledoval letošní 10. ročník IRRC závodů v Hořicích v Podkrkonoší a celkově páté závody sezóny toho šampionátu, rozhodně ho zaujal Petr Najman svými skvělými výkony. Jezdec týmu Laserscanning Europe by PSB Motorsport ovládl, co se dalo, nicméně před víkendem to tak ještě nevypadalo. Po několika technických problémech musel do Hořic s náhradní motorkou a očekávání tak byla úplně jiná, než byl suverénní výkon, jaký předvedl. Severočeský závodník však ukázal, že to na legendární trati umí a po dvou vítězství při květnových 300 zatáčkách Gustava Havla přidal i nyní dvě výhry ve třídě IRRC Supersport. A co víc, dokázal zajet nový traťový rekord. Nejprve ho v předposledním kole druhého závodu posunul na hodnotu 02:15.877, kterou v posledním kole ještě zlepšil na 02:15.636.

Příští a zároveň poslední závody letošní sezóny IRRC se odjedou v německém Frohburgu od 14. do 15. 9. 2024.

Petr Najman: „Do Hořic jsme vyrazili na pátý podnik IRRC po neustálých předchozích problémech s technikou. Kvůli tomu, co se nám dělo v minulých závodech, jsem proto neměl žádná velká očekávání. Hlavně jsem chtěl dojet závody a posbírat body. Jeli jsme s náhradním motorem, protože jsme už neměli žádný ostrý Supersport k dispozici. Věděl jsem, na čem musíme zapracovat v nastavení a že by to v Hořicích i se slabším motorem nemusel být takový hendikep.

V sobotu jsme odstartovali do první kvalifikace. Zkusili jsme nějaké převody a nastavení podvozku, ale nebylo to ono. I přes to jsem zajel čas 2:17,877, což na první kvalifikaci nebylo vůbec špatné. Po komunikaci s týmem jsme do druhé kvalifikace změnili převod i nastavení podvozku. Hned po chvilce byla druhá kvalifikace kvůli pádu přerušená, takže jsme dlouho čekali na restart. Začal jsem se dostávat do tempa a v posledním kole zajel čas 2:17,059, což mi přineslo pole position pro nedělní závody. Bylo to skvělé a byl jsem za tento výsledek opravdu šťastný. Nejdůležitější bylo, že změny, které jsme udělali na motorce, byly k lepšímu a cítil jsem, že motorka funguje dobře.

V neděli jsme rozjeli závodní program, což jsem nejprve bral jako mínus, ale nakonec jsem to bral pozitivně. Startovali jsme už v 8:30 hned po slavnostním zahájení. Trať byla sice špinavější kvůli večernímu a nočnímu běžnému provozu, ale takhle po ránu byly lepší podmínky, co se týče počasí. Nebylo takové horko. Start do závodu se mi podařil, ale Adam McLean byl do první zatáčky rychlejší, takže jsem se zařadil za něj. Četl jsem si ho a následně ho ve druhém nebo třetím kole předjel, protože už mě brzdil. Zvolil jsem mé oblíbené místo u startu a cíle. Dostal jsem se na první místo a snažil se jet své tempo. Podařilo se mi zlepšit můj osobní rekord na kolo na hodnotu 2:16,5. To bylo skvělé, ale hlavně se mi v takovémto tempu podařilo zajet pět kol, takže jsem si budoval náskok. Do cíle jsem dojel s téměř třináctivteřinovým náskokem na druhého, což bylo neskutečné. Byl jsem opravdu šťastný, jak se to podařilo. Zároveň jsem musel krotit své emoce a nemohli jsme moc slavit, protože mě vždy čeká ještě druhý závod. Ten byl vypsán na jednu hodinu odpolední, navíc byla různá zdržení, takže jsme nakonec startovali kolem druhé hodiny odpoledne. V tu chvíli bylo obrovské horko a bylo jasné, že to bude pro nás všechny náročné. Věděl jsem, že ostatní jezdci zrychlí, takže to bude ještě těžší.

Start do druhého závodu se mi podařil stejně jako ráno. Odjel jsem druhý za McLeanem a bylo vidět, že Adam nasadil lepší tempo než v prvním závodě. Bohužel, hned v prvním kole byl závod zastaven červenou vlajkou kvůli pádu Romana Bočka, takže jsme museli čekat v boxech, jak to bude dál. Závod byl restartován na osm kol. Start do restartovaného závodu už se mi tolik nepovedl. Přišlo mi, že jsem měl problém se spojkou, protože mi začala klouzat. Odjel jsem a zařadil se na třetí místo za Marka Červeného. To bylo dobré, ale bylo vidět, že Adam McLean začal hodně tahat a dostávat se do rychlého tempa. Snažil si nad Markem budovat náskok, takže jsem se přes něj potřeboval dostat, než si Adam udělá větší náskok. Předjet Marka není moc jednoduché, ale bohužel jsem viděl, že v jednom úseku hodně řadil a poté zpomalil, protože měl nějaký technický problém. Rychle jsem ho předjel a vydal se na stíhací jízdu za Adamem McLeanem. Po jednom nebo dvou kolech už jsem byl na něm, ale on následně ještě zrychlil a chvíli mi trvalo, než jsem vymyslel, kde ho zase předjet. Poslední zatáčka před startem a cílem mi opravdu sedí a cítil jsem, že jsem tam silnější, takže jsem opět zvolil předjetí na stejném místě, jako v prvním závodě. Takhle jsem na tomto stejném místě dvakrát předjel i Biana v roce 2022, když jsem také dvakrát IRRC v Hořicích vyhrál. Předjetí se mi podařilo a nasadil jsem ještě lepší tempo. Začal jsem zajíždět časy 2:16, což bylo okolo traťového rekordu.

Měl jsem náskok kolem jedné vteřiny, ale v dalším kole už byl zase za mnou a z boxu mi ukazovali opět nulu. Náskok mohl být třeba půl vteřiny, ale to už bereme jako nulu. Chtěl jsem vyhrát, takže jsem se snažil přidat. Tím padl první rekord trati. V dalším kole jsem viděl pořád nulu, takže mi bylo jasné, že je Adam McLean stále za mnou. Podařilo se mi zajet čas 2:15,8, což už byl rekord trati už asi o čtyři desetiny vteřiny. Do konce zbývalo ještě poslední kolo. Přiznám se, že už mi docházely síly. Bylo velké horko, a navíc je moje ruka po tom zranění stále slabší. Už jsem měl docela problémy, ale říkal jsem si, že mě buď předjede nebo ne. Nakonec jsem dojel první a na displeji mi blikl čas 2:15,6, takže jsem opět posunul traťový rekord dolu. Oproti loňsku o zhruba půl vteřiny.

Měli jsme obrovskou radost. Vyhrát dvakrát v Hořicích IRRC Supersporty je neskutečné. K tomu ještě přidaný traťový rekord je opravdu třešničkou na dortu. Jsem šťastný. Je to pro mě asi nejlepší závodní víkend v Hořicích a zároveň i nejtěžší. Je to neuvěřitelné, hlavně po těch problémech s technikou a u mě se zdravím. Letos jsem v Hořicích startoval ve čtyřech závodech, každý jsem vyhrál a dokázal jsem vyhrát na třech úplně jiných motorkách – v květnu na Supertwinové Aprilii a Supersportové Ducati a teď dvakrát na Yamaze v IRRC. Moc děkuji všem, kteří za mnou stojí, sponzorům, týmu, udělali jsme hodně práce, aby to fungovalo. Děkuji všem lidem, kteří se za mnou zastavili, podpořili mě a fandili mi celý víkend. Je to i jejich vítězství, protože jejich podpora mě žene kupředu.“

Přidat komentář +

Nejnovější články

Další z rubriky

Login Přihlásit Registrace ›
 
Reklama